Čtvrtý adventní koncert připravila a nacvičila paní Jarmila Uhlířová se dvěma sbory: smíšeným Chrámovým sborem kostela sv. Václava a Lanškrounským ženským pěveckým sborem. Sama koncert i moderovala a to s velkým ohlasem. Poslední dvě skladby zpívaly oba sbory společně a naslouchat závěrečnému chorálu „Už z hor zní zvon“ (Amazing Grace) byl mimořádný zážitek.
Lanškrounští vědí, že na tento koncert stojí za to přijít, a ačkoliv pár desítek metrů od kostela probíhal současně další adventní kulturní program, již čtvrt hodiny před zahájením bylo zcela plno.
Paní dirigentka Uhlířová úvodem připomněla, že nikdy jindy než o vánocích nemají nebe a země tak blízko k sobě. Je to doba pro city a nebraňme se jim. Ať nás písně uchvátí svým poselstvím.
V první ze tří částí koncertu zpíval smíšený Chrámový sbor kostela sv. Václava sérii takzvaných Marianských písní. Poslední z nich, Kyrie eleison, paní dirigentka, jak uvedla, vybrala záměrně – abychom pomysleli na lidi osamělé, žijící ve smutku nebo v odlidštěných domovech. Je na nás naučit se lidi poznávat, oblíbit si je, odpouštět si vzájemně. „Otevřme svá srdce,“ vyzvala nás paní dirigentka, „a společně zpívejme.“
Následující blok jedenácti skladeb přednesl Lanškrounský ženský pěvecký sbor.
Byly to koledy z mnoha zemí Evropy ale i z Ruska a Mexika. Obě mexické koledy zněly velmi temperamentně. Polskou koledu Ježíšek maličký zpíval sbor v původním polském znění, mexické koledy pak španělsky.
Vrcholem koncertu se stala jeho třetí část, v níž vystoupily oba sbory společně.
„Kdyby tak šel v takovém okamžiku plného souznění myslí zastavit čas,“ zamyslela se paní dirigentka před závěrečným blokem písní. A na závěr nám popřála ve svém stylu, s uznáním přijímaném ztichlým posluchačstvem, do nového roku 2012, ať máme stálou práci, štěstí ať se na nás směje a ať nám optimismus proudí do žil. Dodala za sebe, že se setkala i se všetečným dotazem, kolik za takové vystoupení dostane. A její odpověď? „Mám vás, váš potlesk, a to blaží víc, jak peníze.“
Rytmický potlesk během celého přídavku a pak při děkování, krásné kytice a velmi pomalý odchod z kostela, jako bychom se nechtěli loučit s touto atmosférou, rámovaly závěr mimořádného zážitku odpoledne dne 18. prosince 2011.
Jiří Kohout
