Oslava dne učitelů

V pondělí 28. března jsem spolu se svými kamarády ze třídy, nahradil učitele na prvním stupni. Tomuto nevšednímu dni předcházely tvrdé a zdlouhavé přípravy.
Zařazeni do dvojic jsme se vydali každodenní cestou učitele. Musím zdůraznit, že učitel nemá, jak si  mnoho lidí myslí, hodně času na nějaký větší odpočinek a vysedávání ve sborovně.

Začali jsme se spolužačkou Kristýnou tedy zhotovovat co nejlepší a nejúspěšnější program, který by děti naučil a zároveň se jim i líbil. Celkově jsme se na jednu hodinu připravovali asi dvě až tři hodiny. Kdybychom  si to vynásobili třemi, dostali bychom celkový čas, který jsme přípravě věnovali. A to zdůrazňuji, že jsme vyučovali pouze tři hodiny z celého týdne.
Ze začátku jsem nevěděl, co od toho mám očekávat a jakým způsobem bych si měl při výběru materiálu počínat. Ale asi po půl hodině jsem se vžil do role učitele a nastřádal jsem si pár pracovních listů, křížovek a obrázků na vymalování.
Víkend předtím jsem si odpočinul a dobře jsem se vyspal na pondělí, abych měl dobrou náladu a pokusil se ji přenést na ostatní. Před samotnou výukou jsem byl popravdě maličko nervózní a jelikož jsem nikdy neučil, šel jsem tak trochu se svojí kůží na trh. Zazvonilo na hodinu a mně lehce proběhl mráz po zádech. Ale oklepal jsem se a společně se svojí kamarádkou jsme se pustili do výkladu.
Ze začátku jsem se potřeboval trochu otrkat a zvyknout si na nezvyklé postavení ve třídě. Na rozdíl od Kristýny, která se svojí povahou vystoupila jako zkušená učitelka. Brzy jsem se ale chytil a společně s žáky první třídy jsme si, podle jejich výrazů na tvářích, hodinu užili. Myslím, že jsme je něco dokonce naučili a to považuji určitě za úspěch. Hlavně poté, co jsem v sobě měl smíšené pocity,  se mi odkryla jasná cesta zábavy a pozitivních nálad.
Ve druhé hodině to bylo ještě lepší. Líbila se mi aktivita žáků a jejich spolupráce. Po této hodině jsem si říkal, že to učitele nemají tak špatné. Z omylu mě ale vyvedla třetí a poslední hodina. Zde ve třetí třídě jsem okusil hořkou nepříjemnost. Jedinci, kteří nechápou a při hodině zlobí.
Ohromné poučení by zde bylo pro všechny. Věřte, že učitelé nemusejí stát za každým vašim neúspěchem a občas je potřeba si sáhnout do vlastního svědomí. Hlavně se někdy vžít do pozice učitele a uvědomit si, že ten, či ta u té tabule je také jen člověk, který přijde domů a žije běžným životem.
Považuji tento projekt za velice úspěšný a také zábavný. Měli jsme možnost vidět vše také z té druhé strany od tabule a myslím, že nám to pomohlo vidět učitele trochu jinak.

Jakub Ptáček    

                
Den učitelů
V pondělí jsme se my žáci 9. ročníku pokusili učit mladší generaci prvního stupně naší školy.  Příprava na hodiny nám zabrala skoro celý páteční den. Na pondělní vyučování žáku jsme se velmi těšili. Brzy ráno jsme se sešli ve škole. Paní ředitelka nám oznámila, že budeme mít také dozory na chodbách. To nás velice potěšilo. Naše třídní paní učitelka nás pozvala jako své kolegyně do sborovny. Když začala první hodina všichni jsme se rozeběhli do tříd. Docela jsem se bála, co se bude dít, protože s tím nemám vůbec žádné zkušenosti, ještěže jsem vyučovali ve dvojicích. Se třetí třídou jsme to v celku zvládli. K závěru hodiny jsme si s nimi chtěli zahrát hru, jenže na to nezbyl čas. Docela nás to mrzelo. O malé přestávce jsme se připravovali na další hodiny. Po zvonění ve čtvrté třídě jsme se pokoušeli učit matematiku. Do třídy přišli i deváťáci, kteří neměli zrovna co na práci.
Matematika byla pro mě trošku složitá, jelikož jsme někomu látku vysvětlovali celou hodinu a asi bezvýsledně. Na velkou přestávku jsme měli dozor a nedivím se vůbec učitelům, když o přestávce neustále křičí, děti běhaly po chodbách jako divá zvěř a uhlídat je, je téměř nemožné.
 Po přestávce nás čekala ještě jedna hodina čtení. Vyučování se nám strašně líbilo a chtěli bychom si to ještě někdy zopakovat. Děkujeme paní ředitelce, která to celé vymyslela a také děkujeme všem učitelům kteří nám to umožnili.