Lyžařský Přejezd Jeseníků letos již po pětatřicáté

Je to lanškrounský lyžařský svátek sezóny, pro víc jak stovku nadšenců z celé republiky akce, jíž se účastní automaticky. Tři etapy o celkové délce asi 110 kilometrů proběhly od pátku 21. ledna do neděle 23 ledna a v péči lanškrounských pořadatelů si jich užilo 145 běžkařů, o dvacet více jak obvykle. Počasí bylo zamračené, ale sníh dokonalý. Zábava také.

Tento článek čerpá z vyprávění skupiny účastníků přejezdu. Nadšeného.
Říkávalo se, že kapacita Přejezdu Jeseníků, pořádaného tradičně už déle než po jednu generaci, je tak naplněná stálou klientelou, že kdokoliv nový dostane šanci až teprve, když to někdo z dosavadních vzdá.
Něco na tom bude, i když letos se počet podařilo rozšířit ze standardních asi 120 na rekordních 145 lyžařů. Přibyli muzikanti, rodinní příslušníci a podobně.
Největší skupinky byly z Brna a Lanškrouna, dále Valaši (13), také z Prahy, Ústí nad Orlicí, Olomouce, Plzně, Veltrus a odjinud.
Může překvapovat vysoká účast lyžařů nad 65 let, nejstarší byly dva páry manželů Bubníkových a Bulínových z Veltrus. Nejmladším účastníkem se letos stala Vendula Marčíková z Brna.
------------
V pátek ráno ještě za šera vyjely autobusy do výchozího místa – k chatě Skřítek.
Cílem etap byly v pátek Kouty nad Desnou a v sobotu Staré Město, v neděli 23. ledna přejezd končil v Malé Moravě.
Po všechny dny si lyžaři užívali nádherný sníh, prašan napadaný na zledovatělý podklad, k němuž však bezpečně přilnul a neklouzal, a dalo se jezdit v podstatě na jediný – modrý – vosk.
--------
Organizaci měl na starosti tým lanškrounského Klubu českých turistů, vedený už tradičně Zdeňkem Beranem. Letošní kuchařský tým tvořili Bóďa Pacovský, Slávka Šlezingerová, Jiřina Vosátková, Anna Parentová pod dohledem Jardy Bratra Nováka. Protože všude v etapových ubytovnách byly omezené jídelní prostory, probíhalo stravování po etapách.
Na trasu se vyráželo okolo půl deváté, ne v celku, ale v přirozeně vytvářených skupinách – rodiny, přátelé z jednoho místa a podobně – a ty se rovněž starají, aby nikdo neodpadl.
Teoreticky by se etapy stihly za denního světla, ale pro jistotu mají všichni čelovky pro dojezd za tmy. O to, aby nikdo neuvázl na konci, se stará zkušený lyžař, tzv. „závěrka“, už řadu let to bývá Jirka Skalický.
Večery bývaly velice družné, na internetu je spousta fotek. Prostě „sálová turistika“ by si už asi také zasloužila zařazení mezi sportovní odvětví. Vůbec není snadná.
---------
Ještě několik poznámek:
Letošní přejezd je pětatřicátý v nepřerušené řadě. Účastníci si pochvalují, že je každým ročníkem lepší.
Takové vícedenní lyžařské akce s víc jak stovkou účastníků jsou dnes v republice už jen dvě poslední – tou druhou je dvoudenní přejezd Krušných hor s asi poloviční délkou tras.
Velkou pochvalu si vyslechl od lyžařů i od vedení lanškrounského KČT Zdeněk Beran, dlouholetý hlavní organizátor akce, jehož hlavní vlastností je neotřesitelný klid a k tomu rozsáhlé lyžařské a horolezecké zkušenosti.
Mnoho fotografií od Jirky Krejči najdeme na webu

http://kctlanskroun.rajce.idnes.cz/ pod názvem albumu Prejezd_Jeseniku_2011. Některé z nich doprovázejí tento článek.
Další fotky se vyskytují například na http://mry.cz/photo/Jeseniky2011/index.html