Jubilejní už 50. výstava malíře a grafika Václava Smejkala (JMB)

Lanškrounského umělce Václava Smejkala (1953) zná skoro každý, kdo se zajímá o výtvarné umění, ale ne zas tak dlouho. Poprvé vystavoval svá díla na veřejnosti před pouhými 12 lety, ačkoliv aktivně tvoří už od svých 20 let. Předminulý víkend předvedl svou tvorbu už po padesáté. Bylo to v Biskupicích u Jevíčka.
Pan Smejkal je členem výtvarné skupiny „Šestnáct plus mínus“ sdružující výtvarníky nejrůznějšího zaměření. Malující, fotografující, batikující atp., a žijících v mnoha lokalitách naší republiky.

Jsou z Brna, Letovic, Šumperka, Letohradu, Brandýsa nad Orlicí, Křetína, Chocně, Lanškrouna i odjinud. Na společných akcích se jich scházívá proměnlivý počet, zpravidla okolo šestnácti a v tom také spočívá význam názvu skupiny.
Setkávají se minimálně jednou ročně a nejčastěji v Křetíně. Tentokrát však padla volba na Biskupice a v tamním hostinci s případným názvem „Palírna“ (ta tam skutečně je) uspořádali v obrovské podkrovní galerii nad hospodou společnou výstavu. Václav Smejkal přivezl svá velká plátna a k nim také široký výběr svých Ex libris.
Odpolední vernisáž v sobotu 4. září navštívilo zhruba 80 až 100 lidí. Patronem akce se stal Mgr. František Václavek, majitel hostince, palírny a zároveň kulturní všeuměl, který například  vede hudební skupinu „Staré železo“. Pan Petr Bernard, vedoucí výtvarného uskupení, vyhlásil nynější setkání „šestnáctkařů“ za jubilejní kulaté. „Co je to za jubileum, když je to po osmé?“ „Je  osmička kulatá? Je!“ smál se Petr. A tak s tou kulatostí spojil Václav Smejkal i svou kulatou jubilejní – padesátou – výstavu.
Program měl všechny rysy moravské nápaditosti a družnosti. Zrovna ten den probíhala v Biskupicích tradiční akce „Biskupice naruby“ charakteristická tím, že ženy se převlečou za muže a chlapi za ženy. Poté se snaží vystupovat v nových rolích a uspět ve vyhlášené soutěži. A tak se najednou na vernisáži objevila „vousatá paní učitelka“ s pěti „žákyněmi“ a šl(y)i se podivovat výtvarným dílům. Prý to byl silný zážitek. Do rytmu hrálo „Staré železo“ ostošest, jídla a pití bylo dostatek a přítomní diváci se skvěle bavili.
Tato výstava v Biskupicích byla pouze příležitostní, ale pan Václav Smejkal má před sebou pro letošek ještě dalších pět až šest výstav. O jeho práce je zájem a díky své pověsti bývá stále častěji zván i do míst, kde jeho díla dosud neviděli.
Tento rok je pro JMB úrodný i na ilustrování knih, povídek a básnických sbírek.
V říjnu budou pokřtěné tři z nich.
První dvě dne 14. října v Lanškrouně u příležitosti Literárně-dramatického maratónu. Bude to básnická sbírka M. Kubíčka ze Šumperka a také kniha povídek M. Duška ze Žamberka. Obě knížky z produkce nakladatelství Oftis v Ústí n.Orlicí.
O týden později v Přelouči dojde ke křtu sborníku sci-fi povídek od třinácti autorů členů Východočeského střediska Obce spisovatelů. I tuto knihu doprovázejí obrazy pana Smejkala.
„Ještě tento rok mne čeká ilustrování další knihy s povídkami“ říká JMB, ale nemá příliš ve zvyku mluvit o svých projektech v předstihu, takže se to dozvíme někdy před závěrem roku.

Václav Smejkal
Narozen 1953 v Lanškrouně. Vystudoval ČVUT, malovat a kreslit se učil u soukromých učitelů v Praze. Na veřejnosti vystupuje pod pseudonymem „JMB“. Výtvarné činnosti se věnuje víc jak 30 let, ale dlouhá léta nevystavoval.
Výstava v Biskupicích u Jevíčka v září 2010 je jeho  jubilejní padesátou výstavou. Především je znám ve východních Čechách a na Moravě, kde nejčastěji vystavuje a prezentuje své práce. Jeho díla jsou zastoupená v soukromých sbírkách po celé republice, avšak také v Německu, Švýcarsku, Velké Británii i v USA a Austrálii. Mezi jeho vzory patří Turner, Intres, Rembrandt, Dürer, z našich mistrů pak Švabinský, Mánes, Schikaneder a Liesler.
Snaží se najít průnik abstraktní a realistické MALBY, jako individuální výpověď o svém životě i pohledu na společnost. Často využívá techniky starých mistrů, ale nevyhýbá se ani moderním postupům a kombinovaným technikám. Typická jsou pro něj rozměrná olejová plátna snového až surrealistického rázu. PEROKRESBA čínskou tuší na ručním papíře je jednou z dalších dominantních částí jeho tvorby. Logicky pak navazuje na grafické techniky – zpravidla LEPT a jiné hlubotiskové postupy. V cyklu „Pohledy do historie“ připomíná současníkům zapomenuté mistry grafiky. Vytváří též drobné grafické listy a zúčastňuje se pravidelně výstav EX-LIBRIS. V poslední době se zapisují do jeho tvorby ILUSTRACE knih a povídek, od renomovaných literátů zpravidla z Východočeské obce spisovatelů.
Je nebo byl členem šesti různých výtvarných uskupení.
Dosud ilustroval šest knih a čtyři povídky a úvahy.
(Z letáku Aktivity JMB 09/2010)

Exlibris
Slova „ex libris“ znamenají v latině doslova „z knih“, ve smyslu Tato kniha je z knih pana XY. Jde se o oznámení původně tištěná při výrobě knihy, nejčastěji na tzv. přídeští (část předsádky nalepená na vnitřní straně desek), označující vlastnický vztah určité osoby k danému výtisku knihy. Exlibris zpravidla obsahuje jméno vlastníka, bývá i v podobě erbu, znaku, motta či sloganu.
Tvorbou exlibris se v minulosti zabývali všichni významní umělci a takovéto grafické listy mívají často vysokou výtvarnou hodnotu. V současnosti jsou exlibris mnohem častěji  předmětem rozsáhlé sběratelské činnosti a po celém světě existují desítky spolků zabývající se jejich sbíráním. U nás je to Spolek sběratelů a přátel exlibris v Praze. Sběratelé se většinou soustřeďují na tématické sbírání exlibris, tématy jsou např. koně, akty, přírodní motivy a nebo se soustředí na autora grafiky. Nejsou výjimkou sbírky čítající několik set tisíc exlibris.
(podle Wikipedie, doplněné)

Text: Jiří Kohout
Foto: archiv JMB