Kulturák! To je mládí dnešních šedesátníků až osmdesátníků.

V poslední "Kavárničce dříve narozených" jsme si povídali o historii kulturního domu v Lanškrouně. Té se podrobně věnuje i seriál na našem webu. Text seriálu zatím není dokončený, stále na něm pracujeme a objevujeme další skutečnosti. A právě hosté kavárničky přispěli k daleké minulosti kulturáku novými informacemi. Jednak pomohli identifikovat některé osoby na historických snímcích a také přinesli fotografie, které dokumentují minulost objektu.

Například snímky z roku 1949, kdy už v kulturáku fungovala mateřská škola. Nebo záběry ze svatby, která se konala v roce 1967 v malém kabinetě. A úplný poklad - fotografii z roku 1968, kdy kulturák dostal novou omítku. 

Paní Pátkové, paní Luňákové a panu Šimkovi za jejich fotografie moc děkuji.

V kavárničce se zavzpomínalo také na taneční, plesy, zábavy, karnevaly, na hospodské Jaroslava Nováka, Eduarda Marka, skvělé jídlo Standy Musila i noblesu Václava Leníčka. Kdyby mohl park a různá zákoutí kulturáku (včetně prostoru pod jevištěm) mluvit, možná bychom se dozvěděli, kolik chlapců se zde poprvé opilo, co děvčat tu přišlo o panenství, kolik nových lásek tu vzniklo i skončilo... Kulturák, to je zkrátka mládí nejstarší lanškrounské generace.

Marie Hrynečková

Všechny dosud publikované díly seriálu najdete na:
https://www.lanskrounsko.cz/cz/historie/spolecensky-dum-v-lanskroune

Foto:

1 až 6 - Beseda ve čtvrtek 18. května o historii kulturního domu.

7 až 9 - Vila se zlatnickou dílnou kolem roku 1900.

10 a 11 - Jesle a škola existovaly ve vile už v roce 1949. Povšimněte si krásných dřevěných hraček, s nimiž si tehdy děti hrály.

12 až 14 - Záběry malého kabinetu z roku 1967.

15 - Vila dostala novou omítku v roce 1968.

16 - Šperky, které dostala od zaměstnanců zlatnické továrny u příležitosti své svatby nejstarší dcera Rudolfa Emila Langera Bertha. Jak tyto šperky získalo Městské muzeum Lanškroun popisuje ředitelka Marie Borkovcová: "Když jsem nastoupila v roce 1990, kdy bylo ještě muzeum v troskách, přišli za mnou dva Romové a nabízeli šperky z Langerovy továrny. Jenomže tehdy jsem měla rozpočet na rekonstrukci muzea na celý rok 40 tisíc korun, tak nebylo možné, abych se obrátila na městskou radu a tyto šperky koupila. Ale moc mě to celou dobu mrzelo... a pak se v roce 1992, už po otevření muzea, objevili jiní lidé, kteří šperky od Romů koupili. Samozřejmě jsme nechali ověřit pravost zlata i polodrahokamů a drahokamů a poté jsme je nabyli výměnným obchodem do sbírek muzea."

17 až 26 - Stručná historie Langerovy zlatnické továrny a pozdějšího kulturního domu.