Součástí Říše se stal i Lanškroun
Mnichovská dohoda, kterou podepsali zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Edouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie), změnila osudy spousty lidí žijících v pohraničí. Výjimkou nebyl ani Lanškroun a jeho okolí.
Více jak 1000 českých obyvatel uprchlo, aby nemuseli být svědky připojení města k Německu. Manifestace, demonstrace ani průvody nebyly v této době žádnou novinkou. Někdy se sešlo až přes tisíc nespokojených obyvatel. Nejvíce jich probíhalo, když do města zavítal šéf tzv. Sudetoněmecké strany (SdP) Henlein, nebo jeho zástupce G. Peters, což přispělo k zatýkání antifašistů.
A co bylo pro lidi, kteří zůstali ve svých domovech, nového? Jednu ze změn zaznamenala městská radnice, ve které byli vyměněni zastupitelé v čele se starostou Rudolfem Zofflem za přechodné vedení, které mělo na starosti slavnostní přivítání německé armády, výzdobu města, ubytování důstojníků a změnu nápisů tak, aby odpovídaly těm v Německé Říši. 18. října 1938 nastoupilo nové vedení sestavené dle říšskoněmecké legislativy. Obrat nastal i ve výrobě firem, většina se stala součástí německého zbrojního průmyslu.V Lanškrouně již nesídlila NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana), jejíž součástí byl svaz národně socialistické péče o blaho lidu, ale byla zřízena tzv. venkovská služebna gestapa, která měla za úkol hlídat českou menšinu v okolí města. V okresním uspořádání nastala další změna, kdy správní okres Lanškroun zanikl a byl přiřazen k okresu Litomyšlskému. Odtržení Lanškrouna od Československa skončilo 9. května 1945, kdy město obsadily oddíly Rudé armády.
Pavlína Hajzlerová
Válka rozdělila vísku i lidské osudy
Čermná se po dlouholetém úsilí rozdělila v roce 1936 na Horní a Dolní Čermnou. Ale Dolní Čermná zažila rozdělení ještě jednou a to v roce 1938, kdy část obce připadala Německu. Obyvatelům vísky se to ale nezamlouvalo, hranice měla procházet náměstím. Občané se snažili zakročit všemi možnými prostředky, stěžovali si na ministerstvech, posílali dopisy do Německa, Itálie, Anglie a Francie. Nakonec byla hranice na hrázi rybníka, kterou ženy bránily i vlastním tělem, aby ji Němci nechtěli dát zpátky na náměstí. Lidé obou částí obce měli mnoho problémů, těžkostí a starostí. Nejvíce jich měli občané zabrané části obce, protože všechny instituce - pošta, škola, doktor, kostel, obchod, kino, zábava, pole, louky a další byly na dolním konci, kam se bez propustky nemohl nikdo dostat. Němci také zabrali spoustu velkých statků, kde se usídlili a snažili se germanizovat venkovské obyvatelstvo. Tyto hrůzy skočily s koncem 2.světové války.
Pavlína Hajzlerová
Byly jsme připraveni na válku, ne však s celou Evropou
Ve druhé polovině třicátých let bylo všem jasné, že Československo bude spolu s Rakouskem prvním cílem německé armády. V roce 1935 začala, na hranicích s Třetí říší, stavba nejdokonalejšího obranného systému své doby. Soustava pevností přišla československou pokladnu na téměř 11 miliard Kčs.
V roce 1938 se stala spousta událostí, které Československu rozhodně nepomohly. Poté, co Hitler obsadil Rakousko, u nás začal sílit vliv Hitlerem podporované Sudetoněmecké strany (SdP). Nepokoje organizované touto stranou pomohly Führerovi v jednání s britským premiérem Chamberlainem o připojení pohraničí k Německu.
19. září vyzvala Anglie a Francie naši vládu, aby odevzdala pohraniční území Berlínu. Československá vláda požadavek odmítla. O dva dny později nám však západní „spojenci“ předali ultimativní požadavky, se kterými jsme museli souhlasit.
23. září vyhlásila Československá republika všeobecnou mobilizaci. Celkem bylo povoláno více než 1 250 000 mužů (pouze o 100 tisíc příslušníků méně, než má nyní armáda U.S.A.). Naše armáda již nemohla počítat s pomocí Francie, ani Sovětského svazu, kteří měli Československu v případě napadení pomoci.
29. září 1938 se v Mnichově uskutečnilo jednání mezi zástupci Německa, Velké Británie, Francie a Itálie. Tyto evropské velmoci se dohodly na smlouvě, ve kterém Československu přikazují do 10. října odstoupení pohraničního území třem zemím (Sudety Německu, část Těšínska Polsku a jižní část Slovenska a Podkarpatské Rusi Maďarsku). O den později vláda Mnichovský diktát přijala (celý text smlouvy ZDE).
Francie a Velká Británie prohlásily dohodu za neplatnou v roce 1942, Itálie v roce 1944, Německo až v roce 1973. Britská premiérka, Margaret Thatcherová, se za britskou účast při podpisu smlouvy omluvila v roce 1990.
Matěj Brýdl
Lidé, kteří rozhodli o osudu Československa
Adolf Hitler (1889 – 1945) byl německý diktátor a ideolog nacismu. Rozpoutal Druhou světovou válku, při které zemřelo více než 40 milionů civilistů a přes 20 milionů vojáků. Za nepřátele Německa považoval Židy, Romy, Slovany, homosexuály, zdravotně postižené atd. Po neúspěšné válce, 30. dubna 1945, spáchal ve svém berlínském bunkru sebevraždu.
Neville Chamberlain (1869 – 1940) byl britský premiér. Na post ministerského předsedy rezignoval po vpádu německých vojsk do zemí BENELUXu. Podporoval Winstona Churchilla. Zemřel 9. listopadu 1940 na rakovinu.
Édouard Daladier (1884 – 1970) byl francouzský předseda vlády. Od roku 1943 byl až do osvobození Francie vězněn. Po válce se vrátil do politiky.
Benito Mussolini (1883 – 1945) byl italský diktátor a spolutvůrce fašistické ideologie. Předsedou vlády se stal poté, co v roce 1922 zorganizoval Pochod na Řím. V roce 1943 byl zatčen, ale o dva měsíce byl německým speciálním komandem osvobozen. V roce 1945 se pokusil uprchnout do Švýcarska. Cestou byl zastřelen partyzány.
Matěj Brýdl
Zdroje:
www.wikipedia.org
Vlastivěda Lanškrounska – KRAJEM KORUNY ZEMĚ
700 let obce Čermné
Čermenské obrázky
Čermná v proměnách staletí
