Čím jsi chtěl být, když jsi byl malý?
Když jsem byl malý, chtěl jsem být lékařem, protože můj tatínek byl lékař. Potom si vzpomínám, že se mi líbilo řízení auta, tak jsem chtěl být řidičem. Jinak jsem asi neměl představu, že budu mít nějaké zvláštní povolání.

Proč sis zvolil právě povolání faráře?
Nejdřív jsem se rozhodl, že budu studovat evangelickou teologickou fakultu v Praze, a  teprve během studia jsem víc přemýšlel o tom, jestli bych chtěl být farářem. To pak dozrálo až ke konci mých studií. Ovlivnili mě přátelé, které jsem poznával, a jejich způsob života. A taky svobodná atmosféra, kterou jsem tehdy v církvi poznal a která byla v dobách komunismu dost vzácná. Takže povolání faráře jsem si vybral proto, že se týká svobody a pozvání k tomu, co stojí za to žít.

Co všechno obnáší tvé povolání?
Úplně všechno neřeknu, ale za nejdůležitější považuji  setkání s lidmi a to při různých životních situacích, ve všedních dnech i nedělích a svátcích. Farář je s lidmi zdravými, nemocnými, veselými, smutnými, s lidmi všech generací i s dětmi ve škole, s lidmi, kteří procházejí nějakým zvláštním obdobím života, s kolegy z okolí… Takže setkání, rozhovory, slavení bohoslužeb – to je hlavní. Potom je důležité studium, v rámci svého povolání musím číst hodně textů, studovat a připravovat se. To méně důležité, co k povolání faráře také patří, je řada administrativních povinností.

Ty jsi říkal, že rád studuješ a čteš knížky. Kdo patří mezi tvé oblíbené autory?
Nejoblíbenější spisovatele mám asi dva. Jeden z nich je Elie Wiesel, který píše francouzsky, ale hodně knížek je přeloženo do češtiny. Některé jsem nejdříve četl francouzsky a pak teprve česky. Ve svých knihách zpracovává zkušenost židů, kteří prošli holocaustem, neboli vyhlazování židů během války. A druhý autor je Viktor Fischl, český spisovatel, který žil   v poslední době v Jeruzalémě. Oslovuje mě nejvíc svým jazykem, žasnu, jak nádherně se umí vyjadřovat.

Kdyby ses měl znovu rozhodnout, šel bys opět studovat teologii, nebo bys zvolil jinou školu a tím pádem i jiné povolání?
Studium bych si vybral asi stejné. Akorát bych se toho možná naučil více, protože jsem studoval těsně po roce1989, takže jsem se v prvních ročnících spíše věnoval politickým změnám v naší republice. Dnes bych si studium rád zopakoval. A povolání faráře bych si asi také vybral znovu, i když bych měl dnes k rozhodování víc možností.

Faráři si místo svého působení vybírají sami, nebo vám ho někdo přidělí?
V evangelické církvi máme po fakultě ještě jeden povinný rok, takzvaného vikariátu (praxe). Když ho absolvujeme úspěšně, tak se potom sami rozhodujeme a domlouváme se s lidmi v nějakém konkrétním místě, jestli by nás tam chtěli jako svého faráře.

A proč sis vybral právě Horní Čermnou?
Protože mě pozvali a protože je tady krásně. Byl jsem po absolvování vikariátu na čtyřech místech, seznamoval jsem se tam s lidmi. Myslel jsem si přitom, že na vesnici spíš nepůjdu. Ale pak jsem přijel do Čermné, setkal se tu s konkrétními lidmi a to setkání potom rozhodlo.

Je o tobě známé, že trávíš spoustu času s mládeží. Co si myslíš o víře mladých lidí?
O víře mladých lidí mohou mluvit jenom mladí lidé sami za sebe, protože víra je osobní vztah k Bohu, k lidem a ke světu. Nikdo nemůže víru dost dobře popisovat z odstupu.  Ale vážím si toho, když o víře s mladými lidmi mohu mluvit a když v těch rozhovorech o víře panuje vzájemná důvěra.

Co je nejtěžší na přípravě dětských letních táborů, které pořádáš?
Nejtěžší pro mě je umět říct, že už je plno. Umět odmítnout. To dělám nerad. Jinak to vlastně nemám moc těžké, protože mám kolem sebe vzácné lidi, kteří mi s přípravou pomáhají, takže to nedělám zdaleka sám.

Kolik dětí jezdí na tento tábor?
V posledních letech jezdí kolem 30 dětí a kolem 15 mladých pomocníků.

Chtěl by sis vyzkoušet být farářem na vojenských misích? Víš, co všechno to obnáší?
Do armády bych jít nechtěl, v tom mám celkem jasno. Nebyl jsem ani na vojně, ale na civilní službě v nemocnici, takže nemám potřebné předpoklady. Vážím si toho, co moji kolegové dělají jako vojenští kaplani, a vím o tom z jejich vyprávění. Ale pokud bych si myslel na nějakou podobnou práci faráře, bylo by to spíše ve zdravotnictví.

Co se změnilo za tu dobu ve sboru ČCE Horní Čermné, co jsi tu farářem? Mám na mysli nějaké opravy, větší návštěvnost při bohoslužbách či v práci s mládeží.
Změnilo se hodně věcí. Předesílám, že to není mojí zásluhou, ale mohu o tom vyprávět, protože jsem byl u toho. Například se zcela se změnil interiér kostela, přibyly dva zvony, na půdě fary vznikly příjemné místnosti pro děti a mládež, na farské zahradě hřiště. Začala některá nová setkání. Například přednášky a besedy pro dospělé, letní vody s mládeží, dětský klub na faře.

 
Kolik lidí chodí tady v Horní Čermné do kostela na bohoslužby?
Mění se to v průběhu roku. V letních měsících se ve městech kostely trochu vyprazdňují, v Horní Čermné se spíš kostel více zaplňuje lidmi, kteří tu jsou na dovolené, na letních táborech, na cestách. Jinak průměrně přijde v neděli do kostela asi 60 až 70 lidí.

Máte se staršovstvem (tým zvolených lidí, který má spolu s farářem odpovědnost za různá rozhodnutí) nějaké plány do budoucna, co se týče ČCE v Horní Čermné?
Já si myslím, že hlavní úkol, který mám společně se staršovstvem ,je, aby tady bylo místo, které je otevřené lidem, co tu žijí, i těm, co sem přijíždějí občasně či náhodně. Aby tu zažívali přijetí, porozumění, možnost zastavit se i odpočinout. To je třeba pořád promýšlet a vylepšovat. Pak máme například jeden návrh, o němž ještě nevíme, kdy bude zrealizován. Jedná se o osvětlení věže kostela. Už máme s obcí v Horní Čermné domluvenu možnost připojení na veřejné osvětlení, ale jinak zatím sbíráme peníze.

Jak bys zhodnotil 11 let, co působíš tady v Horní Čermné?
Hodnocení přenechám jiným. Jsem vděčný za to, co jsem tu prožil a co prožívám s lidmi. Během těch jedenácti let nám ke dvěma synům přibyly dvě dcery a celá naše rodina si tu našla domov. To je moc fajn.