Městské muzeum Lanškroun a Galerie Zdeněk Sklenář si dovolují vás srdečně pozvat 19. ledna v 15 hodin na vernisáž výstavy originálů z významných soukromých sbírek grafika, básníka a překladatele Bohuslava Reynka nazvanou "Reynek v Lanškrouně". Vernisáž se koná v galerii muzea. Hudební program Johana Corrigan - zpěv. Úvodní slovo pronese historik umění Jan Rous. Čestným hostem vernisáže je vnučka umělce paní Veronika Reynková.

Výstava potrvá do 17. března. Otevřeno út až pá 9 - 11:30, 13 - 16, so a ne 13 - 17 hodin.

Geniální grafik, básník a překladatel Bohuslav Reynek
(1892 Petrkov u Havlíčkova Brodu - 1971 Petrkov)

Narodil se v rodině statkáře v Petrkově, se kterým spojil téměř celý život. Vystudoval reálku, začal studovat techniku, ale větší zájem měl o poezii a malířství. Proto studium vzdal a vrátil se do Petrkova. Spolupracoval s vydavatelem Josefem Florianem na jeho edicích, účastnil se na nich překlady francouzské, německé a švýcarské poezie, svými pracemi i grafikou.

Sám vydával bibliofilskou edici Sešity poezie. Po studiích reálky žil ve Francii, kde se oženil s francouzskou básnířkou Suzanne Renaudovou a pravidelně žil s rodinou půl roku v Petrkově a půl roku ve Francii. Od roku 1936 působil trvale v Petrkově, a to i po znárodnění statku po roce 1948. Žil křesťansky pokorným životem, do roku 1957 pracoval jako zemědělský dělník. Potom se věnoval psaní poezie a grafické tvorbě. Během studia na jihlavské reálce se začal věnovat kresbě a malbě. Ve dvacátých letech vytvořil v souvislosti s nakladatelstvím Josefa Floriana ve Staré Říši expresionistické linoryty. Při vydávání své vlastní edice Sešitů poezie spolupracoval s J. Čapkem a V. Hofmanem.

V letech 1927 - 1929 vystavoval svoje kresby, pastely a lepty na několika výstavách ve Francii, kde bylo jeho dílo velmi dobře přijato. Výtvarná tvorba pro něj v tomto období znamenala hlavní zdroj obživy. V roce 1933 si poprvé vyzkoušel techniku suché jehly. Tyto grafiky začínají od té doby převažovat nad kresbami uhlem a pastelem. Mezi lety 1933 - 1971 tak vytvořil více než šest set grafických listů technikou suché jehly nebo leptu. Ve třicátých letech dominuje v jeho grafikách krajina, zátiší, výjevy každodenního života, od roku 1939 se výrazněji uplatňují motivy biblické. Za druhé světové války jsou nejčastějšími motivy Ukřižování, Pieta, zapření sv. Petra. Z této doby je také Pašijový cyklus. Nejvýznamnější část jeho grafického díla vznikla v 50. a 60. letech, např. cyklus Job, cyklus Don Quijote a množství dalších grafik. V průběhu 60. let se na Reynka znovu začíná obracet pozornost mnohých mladých umělců (např. Jiří Kolář, Ivan Diviš nebo Ivan Martin Jirous vulgo Magor či Věra Jirousová). V roce 1964, kdy ovdověl, směl poprvé po pětatřiceti letech znovu vystavovat. Jeho básnická a grafická tvorba došla plného oficiálního uznání až po pádu komunistického režimu v 90. letech 20. století.

Když Bohuslav Reynek zemřel, nesměl být publikován žádný nekrolog. Režimu vadila hlavně jeho hluboká víra a také to, že byl bystrým sedlákem, žijícím stále v zabaveném a členy JZD obsazeném statku. Nekrolog napsaný Janem Rousem nakonec uveřejnila Typografia, odborný časopis tiskařů, kde mohli publikovat zakázaní autoři. Bohuslav Reynek byl také veliký básník, kterého ctili tací, jako byl František Halas, Ivan Diviš, Jan Zahradníček a další. Výtvarný a literární kritik Jindřich Chalupecký uspořádal ojedinělou výstavu s názvem Pocta B. Reynkovi, kde se k němu odkazovali mnozí umělci -Jaroslav Šerých, Adriena Šimotová, Jiří John, Václav Boštík, Mikuláš Medek s portréty Dagmar Hochové.

Reynkovo dílo ožívá nadále, o čemž svědčí několik dalších unikátních výstav uspořádaných v naší republice. Nyní se k poctě jeho díla připojuje i Lanškroun! Vystaveno bude tematicky v Městském muzeu Lanškroun (19. 1. -17. 3. 2019) téměř 90 grafických děl i ukázky techniky cliché verre, pocházejících ze dvou významných soukromých sbírek. Čestným hostem vernisáže bude vnučka umělce paní Veronika Reynková.

O úvodní slovo jsme požádali významného historika umění Jana Rouse. Výstava vznikla ve spolupráci s galerií Zdeňka Sklenáře.

Marie Borkovcová