Po 26 letech opouští Horní Čermnou evangelický farář Jakub Keller a čeká ho nové město, nový sbor a nová výzva. Jak bude vzpomínat na léta v Čermné a co ho čeká?
Před 26 lety začala tvá farářská mise v Horní Čermné. Co jsi o Čermné věděl, než ses pro ni rozhodl?
Když jsme sem přijížděli s Terezkou poprvé, tak jsme měli tři sbory, se kterými jsme byli v kontaktu: Humpolec, Svitavy a Horní Čermnou a předem jsme si mysleli, že na vesnici nepůjdeme. Ale chtěli jsme mít na výběr ze tří míst. Čermnou jsme tam přiřadili jako nepravděpodobnou. Když jsme ale odjížděli ze setkání se staršovstvem, tak nám bylo jasné, že budeme tady.
Já jsem o Čermné nevěděl téměř nic a bylo mi to příjemné. A to, co jsem věděl, byly reference od lidí, které jsem nebral až tak moc vážně. Jel jsem do neznámého prostředí. Měli jsme setkání se staršovstvem, jednou jsem tu předtím i kázal, takže jsem se potkal s místními lidmi, kteří byli v tehdejším staršovstvu, a kteří mě povolali jako faráře. A to byl hlavní podnět, na který jsem se sem přistěhoval. Byli to ti lidé.
Vzpomínáš si na ten den, kdy jste se do Čermné stěhovali?
Stěhování si pamatuji. Jeli jsme dvěma auty. Jedno jsem řídil já, jedno brácha a věci nám vezl Honza Carda takovou Avií, která se asi 200 metrů před farou porouchala. Rozsypala se jí převodovka, takže ji museli dotáhnout traktorem. Dojeli jsme sem k faře, kde jsi byla mimo jiné ty s babičkou Danuškou a s dalšími lidmi, kteří nás tady přivítali a potom nám také pomohli nastěhovat věci. Kolem fary bylo všude lešení, protože nebyla ještě dodělaná fasáda, ale zbytek už byl myslím hotový.
Napadlo tě ten den, když ses sem stěhoval, že se budeš stěhovat pryč zase až za 26 let. Myslel sis v té době, že tu zůstanete tak dlouho?
Já jsem byl na začátku přesvědčený, že tady budu kratší dobu než 26 let. U farářů je obvyklé být na jednom místě 10 - 15 let, takže ti, co nastupovali na jiná místa se mnou, jsou teď už třeba ve třetím sboru.
Když mně někdo tu první neděli před kostelem říkal: „Doufám, že tady budete alespoň stejně dlouho, jako pan farář Carda, který tady byl 39 let,“ to pro mě byla nereálná představa, jsem se až lekl. Říkal jsem: „Tak to né, s tím nepočítejte, že bych tady měl být tak dlouho.“ Neurčil jsem si žádnou dobu. První volba byla na 10 let, to jsem věděl, že bych tu rád byl a pak se uvidí.
Co rozhodlo pro to zůstat v Čermné?
Vděčnost. Radost z toho, že tu můžeme být. Pocit smysluplnosti. Vztahy. Společná vůle k pokračování. Takže jsem byl 5x za tu dobu zvolen.
Bylo to pouze tvoje rozhodnutí nebo jste byli s Terezkou za jedno, že tu zůstanete?
My jsme vždycky s Terezkou velká rozhodnutí domlouvali společně a vždy jsme měli shodu. I v tom, že už znovu nebudu kandidovat na další volbu faráře a že tu skončíme.
Nebylo pak z té farářské profese složitější vymýšlet kázání, program, aby ses neopakoval, abys lidi zaujal?
Mně v tom pomohl Miloš Martínek, což byl takový moudrý muž. A ten citoval nějakého faráře tady z Lanškrouna, který říkal: „Já už jsem vám tu všechno řekl a teď jdu zase jinam.“ A Miloš Martínek na to říkal: „To přece nejde, v manželství také nemůžeme říct manželce, už jsme si všechno řekli a jdu jinam.“ A to mi pomohlo si uvědomit, že farářská práce není vyčerpatelná obsahem nějakých slov, protože se měníme. Já se měním, lidé se mění. Přicházejí, odcházejí, ta situace je vždy nová. Nepřijde mi, že bych na novém místě mohl využít něco, co jsem říkal tady. To ještě uvidím, ale asi to nejde. Protože život je tady a teď a to, co říkáme, to, co prožíváme společně, je důležitý právě teď.
A co prožíváš právě teď?
Teďka prožívám odcházení, což je takový pozoruhodný proces. Rád ho pozoruji, protože jsem to nikdy nezažil. Hodně jsem o tom přemýšlel i u jiných lidí. Dvakrát jsem i vedl seminář na téma odcházení, ale sám jsem nikdy neodcházel. Rád pozoruji ty změny, které to přináší a také se je snažím vnímat i u druhých a jsem vděčný za ten dnešní den a za život.
Kam vlastně odcházíš spolu s rodinou? Kde bude vaše nové působiště?
Od 1. ledna budeme v Mladé Boleslavi. Je tam společenství evangelíků, které jsem oslovil, jestli by mě nechtěli jako faráře. A oni se rozhodli, že chtějí. Tak se tam přestěhujeme a budeme tam nějakou dobu žít. Já budu pracovat jako farář a Terezka si bude hledat zaměstnání ve svém oboru, což je speciální pedagogika a muzikoterapie.
A těšíš se?
Upřímně, to těšení na nové místo se ještě nějak extra nedostavilo. Asi právě proto, že se soustředím na to, co je tady a teď. Teď je to odcházení, teď bych se tu chtěl dobře rozloučit. Ukončit věci, které musím ukončovat. Předat věci, které musím předat, aby byly v pořádku pro další nástupce. Těším se také na ten čas od září do konce roku, kdy ani jeden nebudeme mít žádné zaměstnání. Budeme se trošku víc starat o své rodiče a budeme větrat v hlavě a v duši. Na to se těším a myslím, že se potom začnu těšit pořádně do Mladé Boleslavi.
Víš už teď, že ti bude něco z Horní Čermné chybět?
Chybět… To dám vědět, co mi chybí, protože mi to asi dojde později. Teď mě napadá, že opouštíme místo, kde jsme prožili podstatnou část našeho života, spojené s narozením a vyrůstáním našich dětí. A také to jsou lidi, ti mi určitě budou chybět.
Jak hodně se za těch 26 let změnila Horní Čermná?
Vnímám, že se sem přistěhovaly nové rodiny, vyrůstají tu další generace, které tady nebyly. Těší mě, že funguje škola a školka. Mám radost, že ve škole je dobrá atmosféra. Změnilo se X starostů, postavila se rozhledna Mariánka. Přemýšlím, co se změnilo v lidech, ale asi nemám teď dostatečný odstup, protože jsem se zároveň měnil i já.
A co se změnilo v čermenském sboru?
Tam mám ten pohled více zblízka. Těch změn bylo hodně. Generační změna, nové vztahy, které se utvořily. Myslím, že sem přijíždí do kostela také hodně lidí z okolí. Není to tedy jenom hornočermenský sbor, ale je to sbor v Horní Čermné, kam rádi přijíždí lidé z jiných míst a mají tady svůj duchovní domov.
Já doufám, že ty podstatné věci, které dávají smysl tomu společenství církve, se nezměnily. Z toho mám také radost, že to hlavní zůstává nezměněno. Že se tady lidé setkávají proto, aby žili svůj vztah s Bohem, s lidmi, promýšleli svůj vztah k světu, svůj vztah sami k sobě.
Jakou radu bys předal svému nástupci?
Já bych rád nedal žádnou radu. Ne, že by mě nenapadaly. Je spousta věcí, které bych chtěl svému nástupci říct, protože to tady mám rád. Mám rád ty lidi a rád bych mu k tomu něco řekl. Ale jeden z těch důvodů proč odchází faráři a přichází nový je také ten, že přichází příležitost pro nové začátky a vztahy. Takže bych mu žádnou radu nedal, abych ho neomezoval v tom novém začátku. Důvěřuji tomu, že on i lidé co tady jsou, vytvoří zase nové vztahy, které budou smysluplné. A mé rady k tomu nepotřebuje.
Co bys chtěl říct občanům Čermné na rozloučenou?
Děkuji moc za společenství v obci. Vážím si toho. Mně vždy záleželo na tom, aby farář nebyl farářem jenom pokřtěných evangelíků a členů farnosti, ale aby byl farářem v obci, v té komunitě. Proto jsem rád spolupracoval s dětským domovem, sociálními službami v regionu a se zdravotnickými zařízeními. Cítím vděčnost, že jsem tady mohl kus života s obyvateli Čermné a okolí prožít. Jsem moc rád za každý rozhovor, setkání. Jak za ty hezké, radostné chvíle, tak za ty těžké chvíle, které jsme spolu prožili třeba při loučení, při pohřbech. Myslím si, že Horní Čermná je nějak obdarovaná schopností tvořit vztahy, pečovat o vztahy, udržovat vztahy. Tak přeji, aby se to dařilo dál.
V tomto rozloučení jsi podle mě shrnul hlavní podstatu práce faráře. Baví tě být stále farářem?
Mě to strašně baví. Já jsem moc rád, že jsem tuhle příležitost měl. Je mi to z různých důvodů nepochopitelné, proč zrovna já dělám faráře, ale dělám to moc rád. Baví mě to a dává mi to smysl. Je to pestrá práce, je to pestré povolání, které umožňuje, obzvlášť tady v Čermné, začínat nové věci. Horní Čermná je opravdu skvělé místo pro farářování.
Moc děkuji, Jakube, za rozhovor a že jsi byl součástí našich životů. Bylo to krásné. Ať se tobě i celé rodině v novém místě daří,
Pavlína Brýdlová
Rozhovor vznikl pro Zpravodaj Horní Čermná
Foto: Archiv Jakuba Kellera, Pavlína Brýdlová
Rozloučení s Kellerovými
25. srpna v kostele a na faře
Od 9h bohoslužby s Michalem Brandou
Poté celý den společné setkávání na faře
