„Badatel vzduchem chlazený“ - takto nazývá sám sebe Stanislav Vimr v souvislosti s pátráním po osudech cihelen na Lanškrounsku. Zastává názor, že bádání v archivech a starých dokumentech je potřeba přenechat povolanějším a on raději dává přednost pátrání v terénu a povídání s pamětníky.
Volně navazující druhé setkání na téma bývalých cihelen na Lanškrounsku se uskutečnilo 2. května v městské knihovně. Ing. Stanislav Vimr zajímavě vyprávěl a promítal snímky o zdejších cihelnách téměř tři hodiny. Zároveň reagoval na maily, které obdržel po minulé přednášce a zodpovídal aktuální dotazy.
Občas si při rozhovoru s lidmi, kteří si pamatují na některé zaniklé lanškrounské subjekty, vybavím i mé vlastní paměti z dětství a mládí. I lanškrounský pivovar, dle mého významný provoz se zajímavou historií, tvořil původní historii Lanškrouna, která je významně spjata s německou kulturou a architekturou.
Na rohu ulic Hradební a 28. října (dříve Panské) je patrový dům neobvyklého tvaru. Připomíná piáno. Odtud pochází název budovy, která stojí v místě bývalé horní městské brány, jež byla zbourána v roce 1791. Hodnotný klasicistní měsťanský dům postavený někdy mezi roky 1781 (koupě pozemku) a 1787 (dům již zanesen v josefínském katastru) je od roku 1958 chráněnou kulturní památkou.
Snímek zobrazuje detail koruny nad vchodem domu čp. 28. na ulici 28. října. Jde o dřívější hotel Zemská koruna, dokumentace k objektu někdy zmiňuje též název U Zlaté koruny či U zemské brány. Budova je nyní čerstvě opravená a podobou fasády se mírně navrací ke vzhledu z třicátých letech 20. století.
Základ domu pochází patrně z doby dřívější, nežli z první třetiny 19. století.
29. června po poledni vyšel ve třicetistupňovém vedru od budovy HZS průvod hasičů ve slavnostních uniformách v čele s Dechovou hudbou Pavla Vašíčka z Dolní Čermné. Cílem bylo Jiráskovo náměstí, kde se konaly oslavy 150 let od založení sboru v Lanškrouně. Trasa průvodu byla plánována tak, aby prošel všemi místy, kde v minulosti hasiči sídlili.
V roce 1911 vybudoval Jan Müller poblíž rybniční hráze nové koupaliště s dřevěnými šatnami, lehátky a půjčovnou loděk. Koupaliště prosperovalo, a tak roku 1927 došlo k jeho modernizaci. Vznikla jednopatrová zděná restaurace s dřevěnými šatnami po stranách, uprostřed rybníka stál odpočinkový pavilon, do vody vedla vstupní mola atd. Celý areál byl na počest Müllerovy manželky nazván Tereziiny lázně.
Budova lanškrounského kina na ulici T. G. Masaryka (do války se jmenovala Fiebigstrasse, čili Dobytčí cesta) slouží k promítání filmů už od roku 1914, kdy ji nechal postavit liberecký podnikatel Antonín Sachers. Nacházelo se zde 408 míst, z nichž 84 bylo na balkoně. Koncesi na provozováni kina obdrželo město Lanškroun v březnu 1914, pronájem koncese byl sjednán Karlu Demuthovi.
K napsání článku mě vedla vzpomínka na mého dědečka Josefa Macka, bývalého ředitele Mrazíren Lanškroun státního podniku, ale i připomenutí významného lanškrounského subjektu, který zaměstnával zdejší obyvatele již v předválečném období až po část nových porevolučních časů po roce 1989.
Přiložené historické fotografii z první třetiny 20. století dominuje velká secesní budova, která byla postavena v roce 1910. Do budovy byla po jejím dokončení přemístěna tkalcovská škola, už v roce 1919 byla v části budovy zřízena česká obecná škola, o dva roky později již česká obecná a občanská škola zabírala celou budovu.
Během měsíce března jsem plánoval třetí povídání o cihličkách. Virus byl proti. Tak jsem se rozhodl, že některé příspěvky napíši nyní na stránky Lanškrounsko.
Při návštěvě mého učitele jsem vzpomenul cihlářského mistra pana Josefa Hübnera. Hostitelka se hned rozzářila. „To byl můj strýc!
Cyklistika k Lanškrounu neodmyslitelně patří. Odkdy se ale datují její počátky? O tom jsme si povídali s Jiřím Vodičkou, který cyklistický oddíl v Lanškrouně v roce 1959 zakládal.
Obec Dolní Čermná leží v poměrně rovinatém terénu asi 8 km severně od Lanškrouna. Nejvyšším bodem v katastru obce je Červený vrch (528 m n. m.), a právě na jeho východním svahu byl před 40 lety uveden do provozu lyžařský vlek.