Čtení ke kávě: Návštěva

Jednoho dne mi nečekaně zazvonil mobil. Na displeji se ukázalo telefonní číslo, které nemám v seznamu, přesto jsem jej přijal. Z telefonu zněl mužský hlas a žádal mě o potvrzení, jestli mluví opravdu se mnou.

Potvrdil jsem mu, že jsem to já. Od toho okamžiku jsem se nestačil divit. Hlas měl příjemný a hovořil věcně. Když mi pověděl co měl na srdci, a také se dozvěděl co chtěl, s poděkováním zavěsil. Delší dobu jsem pak přemýšlel, co jsem mu vlastně přislíbil? Byl to zajímavý telefonát všedního červnového dopoledne.

„Jak se ten muž jmenoval a co mi to říkal?” ptal jsem se sám sebe.
Naštěstí jsem si udělal při rozhovoru poznámku. Teď se mi hodila. Jan D. se jmenoval a říkal, že je evangelický farář. Stálo na lístku, který jsem našmátral při telefonátu. Dále tam byly napsané číslice 28. a 29. „Uf!” odfoukl jsem si. To je přece za 14 dní. Zbývá krátký čas. Co jsem to bez rozmyslu přislíbil a je to vůbec pravda?

Samozřejmě! Farář by přece nelhal a nedělal si ze mě srandu. Rychle jsem zahnal pochybnosti. Budu mu věřit! Stihneme všechno připravit? Nemeškal jsem a šel hned za manželkou. „Představ si, Peti, kdo mi volal?” říkám jí. Samozřejmě nevěděla, jak by také mohla, tak pokračuji: „Volal mi pan Jan D., bývalý farář a sdělil mi, že jedna paní by nás ráda navštívila a jestli bychom se s ní chtěli setkat? Přijede prý za 14 dní a moc ráda by nás poznala,” povídám jí jedním dechem.

Trochu nevěřícně se na mě podívala. Z její reakce jsem poznal, že si myslí, že si dělám legraci. Tak jsem jí to zopakoval a ještě dodal: „Je z Ameriky, je moje příbuzná a dokonce víc, než Danny s Richardem!” upřesňuji, protože ty dva už zná. To zabralo! To byla ta důležitá informace. Teď poznala, že si z ní legraci rozhodně nedělám. „Tak se ti to přání nakonec vyplní,” řekla mi radostně.

Dobře věděla, že od začátku co sepisuji rodokmen a bádám v matrikách, si přeji potkat příbuzného z druhé strany Atlantiku. „Vždyť jich tam tenkrát tolik odplulo," říkám si, a hned na ně pomyslím.

První sen napsat ze svých poznatků knížku, jsem si letos splnil. Na jaře mi v knižním velkoobchodu Kosmas vyšel román Lidumil. Není zdaleka vyprodán, ale to nevadí. Sen jsem si po dlouhých deseti letech psaní uskutečnil a teď, brzy na to, mám před sebou splnění druhého snu. Proč ne!

Přípravy začaly okamžitě. Domluvili jsme se s manželkou, že je pohostíme hezky po česku. Petra tedy napekla několik druhů koláčů, aby ochutnali ty „pravé”, a ne ty „amerikánské kolache.” Českou pálenku jsem pak obstaral sám. Mezi dárky nechyběla moje kniha, byť je psána česky, a nechyběla již neplatná mince, „zlaťák” 1 koruna, becherovy porcelánové kalíšky a několik rodinných fotografií. Pak už stačilo vyvěsit texaskou vlajku a čekat.

Přijeli o 15 minut později. Malé zdržení jsem jim rychle odpustil, poněvadž české silnice jsou takové, jaké jsou. Přivítání bylo spontánní, upřímné, srdečné a ihned jsme pocítili vzájemné propojení našich myslí. Pan D. se výborně zhostil role překladatele a právě jeho přičiněním získalo naše setkání vyšší hodnotu. Vzájemně jsme si totiž rozuměli a mohli jít v oboustranných otázkách do nejmenších detailů. Jistě tušíte, že nás zajímalo „všechno”. Jistě také pochopíte, že převážnou část odpovědí si ponechám s dovolením pro sebe. Návštěva trvala asi 2 hodiny a pak jsme se auty přemístili do Nepomuk na prohlídku Lidumilova domu, kterou se mi podařilo, zcela mimořádně, zajistit u současné spolumajitelky domku paní Lenky M. Naši noví příbuzní si prohlídku náramně užili, což mi později doložili v emailech.

Neopomenuli jsme se zastavit na hornočermenském hřbitově, kde jsme zapálili svíčky na hrobech naší rodiny. Po obědě v restauraci v Dolní Čermné jsme jeli do Horní Čermné na prohlídku evangelické fary a jejího kostela, kde nám paní varhanice zahrála na kostelních varhanách. Prohlídkový den jsme završili návštěvou domu u strýce v Nepomukách. Teta se strejdou byli příjemně potěšeni jejich návštěvou a nakonec jsme všichni společně zapózovali před fotoaparátem. Loučení bylo dojemné a za upřímné slzy v očích se nikdo nestyděl.

A kdo byla ona dáma? Jmenuje se Christine, je v důchodu a žije v San Angelu v Texasu. Je mojí pokrevní sestřenicí. Našli jsme společného předka v prapradědečkovi Josefovi Lešikarovi narozeném v roce 1834 v Nepomuku č. p. 8. V jiném domě v Nepomuku, v domě mého strýce, pak náš prapradědeček skonal.

Christine doprovázel synovec Jason s manželkou a dcerou. Všichni žijí v Kalifornii. Od jejich návštěvy jsme v písemném kontaktu a vyměňujeme si mnoho zajímavých informací, zejména co se rodokmenů týká.

Na závěr bych chtěl říct, že bádání v archivech nemusí být vždycky jenom nudné šťourání v minulosti, ale může nabídnout nové kontakty a nové příbuzné, o kterých jste předtím neměli ani potuchy. Splněné sny jsou tím nejrelevantnějším důkazem jak a podle čeho napsat třeba knihu nebo přivítat nové příbuzné anebo navštívit dalekou zemi.

Váš Jiří Lešikar, Tatenice

Na snímku zleva: Audrey Tucker, Jason Tucker, Christine ( Motl) Rushing, Jana (Vaníčková) Lešikarová, Jiří Lešikar, Karel Lešikar jr., Františka Lešikarová, Karel Lešikar sr., Jan Dus.

Anotace knihy Jiřího Lešikara Lidumil
Děj historického románu LIDUMIL se odehrává na základě skutečných událostí. Autor Jiří Lešikar dnešním čtenářům realisticky přibližuje život venkovského obyvatelstva v malé obci Nepomuk na pomezí Čech a Moravy v období společenských změn po revolučním roce 1848.
Ústřední postavou romanticky laděného příběhu je chudý, leč vzdělaný, venkovský krejčí a písmák Josef Lešikar. Navzdory těžkým životním zkouškám tvrdě pracuje a příkladně se stará o svojí rodinu. Pro jeho vlastenecké smýšlení a pokrokové myšlenky, a poté, když jeho věhlas přesáhne místního významu, zvolí si ho lidé za svého zástupce do říšského parlamentu. Převážně venkovskými lidmi se stane natolik oblíben, že mu při volbách dají přednost před německými kandidáty z vyšších vrstev. Při návštěvách Prahy se seznámí s českou obrozeneckou elitou. Dopisuje si s Boženou Němcovou, setkává se s Františkem Matoušem Klácelem. Později je za svoje postoje proti mocenskému zřízení, ideály češství a osvětovou činnost perzekvován a vězněn. V rozhodných těžkých letech se přidávají tragické události v rodině, a když mu zemře dcera, Josef upadá do rezignace. Osudem zkoušený vlastenec, evangelík, na cti osočovaný za víru svých předků, a pro nenaplněné ideály téměř zničený člověk, však nakonec dokáže mnohým svým vrstevníkům doslova změnit životy.
Náhodou se mu do rukou dostane článek česko - německého faráře žijícího v Texasu, o pobídkách americké vlády pro nové přistěhovalce. Josef tak dostavá nový impuls i motivaci a zorganizuje vystěhovaleckou výpravu do zámoří. Na začátku se daří, ale osud zasáhne v nepravou chvíli.
Podaří se Josefovi překonat nečekané překážky a odjet, nebo se jeho sen o nové vlasti nikdy nenaplní?