Tento víkend si na mnoha místech připomínáme 30 let od sametové revoluce. Okamžik, kdy se po 41 letech vlády Komunistické strany Československa opět začalo mluvit a hlavně jednat o demokracii. Přečtěte si a podívejte se, jak dny kolem 17. listopadu probíhaly.
17. listopadu
Na Albertově proběhla povolená demonstrace k uctění památky Jana Opletala a 17. listopadu 1939. Po skončení akce se shromáždění vydalo na Vyšehrad a poté zamířilo do centra Prahy. Na Národní třídě se průvod střetl s příslušníky bezpečnostních složek. O půl deváté večer začal brutální zásah, při kterém byli demonstranti biti obušky a zatýkáni. Esenbáci zranili na 600 lidí, sedm těžce. Začala se také šířit zpráva o smrti studenta Martina Šmída.
18. listopadu
Do stávky vstoupili studenti a divadelníci z Prahy ale i z dalších měst. Jejich hlavním požadavkem bylo vyšetření zákroku na Národní třídě a navrhli na 27. listopad generální stávku. Studenti spolu s divadelníky vyjížděli mimo Prahu, aby informovali, co se v metropoli stalo.
19. listopadu
V Činoherním klubu vzniklo Občanské fórum. To požadovalo svobodu shromažďování, vyšetření událostí ze 17. listopadu, odsouzení invaze a odstoupení lidí spojených se srpnem 1968, ale i propuštění politických vězňů. Požadavky formulovali i studenti pražských škol, kteří ustavují stávkový výbor.
22. listopadu
Občanské fórum uvedlo, že jeho požadavky zůstávají nesplněny a na odpolední demonstraci na Václavském náměstí, kde se sešlo asi 200 000 lidí, vyhlásilo na 27. listopadu generální stávku. Na demonstraci po 20 letech veřejně zazpívala Marta Kubišová Modlitbu pro Martu. O den dříve poprvé promluvil veřejně na Václavském náměstí Václav Havel.
23. listopadu
Šéf pražských komunistů Miroslav Štěpán na mítinku v ČKD prohlásil, že v žádné zemi nerozhodují o odchodu prezidenta děti, vzbudil tím nesouhlasné skandování „Nejsme děti!“ Na dosud největší, 300tisícovou demonstraci na Václavském náměstí dorazily také tisíce dělníků z ČKD.
24. listopadu
Generální tajemník Miloš Jakeš a další členové předsednictva rezignovali na mimořádném zasedání ÚV KSČ. Mezitím na 300tisícové demonstraci na Václavském náměstí vystoupil Alexander Dubček, ikona Pražského jara. Večer pak Československá televize poprvé vysílala záběry z Národní třídy ze 17. listopadu.
25. listopadu
Občanské fórum postupně stupňovalo tlak. Personální změny ve vedení KSČ označilo za nedostatečné, na odpolední demonstraci na Letnou přišlo několik set tisíc lidí. Podle některých odhadů až 800 tisíc.
26. listopadu
Premiér Adamec se poprvé sešel s Václavem Havlem. Občanské fórum zveřejnilo své programové cíle: prioritou byl právní stát, náprava křivd, politický pluralismus, konec vedoucí role KSČ, evropská integrace, otevření ekonomiky světu, sociální spravedlnost, péče o životní prostředí, odideologizování kultury, péče o vzdělanost. Na Letné se konala půlmilionová demonstrace a Československá televize ji vysílala živě.
27. listopadu
V poledne začala v celém Československu dvouhodinová generální stávka. Účastnilo se jí zhruba 75 % lidí.
29. listopadu
Konala se další mimořádná schůze Federálního shromáždění, na kterém schválili změny v ústavě: vypustili články o vedoucí úloze KSČ, uzavřenosti Národní fronty a výchovy v duchu marxismu-leninismu. Dále byla také ustanovena komise, která měla dohlížet na vyšetřováním zákroku 17. listopadu na Národní třídě.
4. prosince
Na Václavském náměstí demonstrovalo proti složení nové vlády několik desítek tisíc lidí. Kritizovali především vysoký počet ministrů za KSČ, který neodpovídal rozložení sil. Na závěr demonstrace zazpívali Karel Kryl a Karel Gott státní hymnu.
10. prosince
Prezident Husák jmenoval vládu Mariána Čalfy a následně ze své funkce odstoupil. Prvními místopředsedy byli jmenováni Valtr Komárek a Ján Čarnogurský. Ministry např. Vladimír Dlouhý jako předseda Státní plánovací komise, Jiří Dienstbier se stal ministrem zahraničních věcí a Václav Klaus ministrem financí. Divadla ukončila stávku a o pár dní dříve získal Václav Havel jasnou podporu Občanského fóra pro kandidaturu na prezidenta republiky.
29. prosince
Krátce po 10. hodině dopoledne byl na společné schůzi obou sněmoven Federálního shromáždění jednomyslně zvolen prezidentem Václav Havel. Pro nového prezidenta hlasovali i komunističtí poslanci. Ještě ten samý den byl Václav Havel inaugurován.
Pavlína Hajzlerová