O Egyptě po 40 letech

Vzpomínky na dávnou akci několikaleté technické pomoci lanškrounských odborníků v Egyptě nehasnou ani po čtyřiceti letech. Okolo třiceti lidí se sešlo v neděli 19. října v salonku restaurace U Krkovičky, aby si připomenuli období 1967 až 1970, kdy se oni, nebo jejich rodiče vydali do Egypta vybudovat místní průmysl elektronických součástek. S velkou radostí a vděčností přivítali mezi sebou paní Jarku Štarhovou-Ezzatovou a jejího syna Karima Ezzata z Káhiry.
Před 40 lety paní Jarka a její manžel prof. Dr. Ezzat Mahmoud pomáhali lidem z Lanškrouna při aklimatizaci na nezvyklé podmínky života v Káhiře a navázali přátelství přetrvávající do dneška.
Setkání zorganizovali bratři Stanislav a Tomáš Zedníčkovi, synové jednoho z expertů. Sestavili 40minutové pásmo filmů a fotografií z doby akce Radio SAR, a doplnili je pro srovnání fotografiemi z vlastního pobytu v Egyptě v loňském roce.
Přítomní dostali řadu namnožených textů, obrázky a také DVD s filmovým pásmem, a od paní Jarky zajímavé suvenýry, například texty na opravdovém papyru nebo historické kalendáře.

Z vyprávění paní Jarky Štarhové-Ezzatové.
Před 46 lety dostudoval manžel v Praze aspiranturu a v roce 1962 jsme přijeli do Káhiry, našeho nastávajícího domova. Začátek pobytu byl obtížný, v zemi rostlo napětí. V roce 1967 proběhla válka s Izraelem, v obchodech se stály fronty. Narodily se nám dvě děti a já jsem začala pracovat pro egyptský rozhlas a televizi v programovém oddělení pro klasickou hudbu. V Káhiře už tehdy působila řada Čechoslováků, například v orchestru opery jich bylo 31, flétnisti, hráči na smyčcové nástroje a další.
Manžel byl děkanem fakulty sídlící v Suezu a toto město se v roce 1967 po válce stalo frontovým. Provoz fakulty se proto přemístil do jednoho města v nilské deltě.
Od roku 1967 začínali do Káhiry přijíždět krajané z Lanškrouna. Často jsme se vídali. V roce 1969 vyhořela káhirská opera, přesně 100 let od svého postavení. To ohrozilo angažmá českých hudebníků. V letech 1984 až 1985 vznikla nová opera s budovou v areálu bývalého výstaviště. Byl to dar Japonska Egyptu. Tehdy jsem vyučovala děti cizinců, i Japonců, hře na klavír a shodou okolností jsem se dostala na zahajovací představení nové opery.
Celých 32 let jsem vyučovala na anglické škole a stala se zástupkyní ředitele pro první stupeň. Organizovala jsem hudební produkce dětí a to byla pro mě příjemná práce.
Další otřes nastal v roce 1983, kdy Egypt dobyl při obrovské tankové bitvě Sinajský poloostrov. Tehdejší president Sadat změnil politiku Egypta, uzavřel mírovou smlouvu s Izraelem a to umožnilo rozvoj turismu. Na odminovaných pobřežích Rudého moře rychle vznikala turistická střediska. Někdy dělám průvodkyni skupinám českých turistů.
Egypt rychle roste, Káhira má z někdejších 7 milionů obyvatel již 20 milionů, obyvatelstvo země vzrostlo ze 20 na 80 milionů a stále je musí uživit stejná zemědělská půda na pouhých 5 procentech rozlohy země – ostatek je poušť.
Vláda se snaží, dělá skoro nemožné. Vzniká spousta nových škol.
Káhira se rozvíjí – nové čtvrti, městské celky, i když nemovitosti jsou drahé. Velké investice přicházejí od Saudské Arábie a z Emirátů. Nyní se staví nové satelitní město asi 40 km od Káhiry směrem na Suez – mnoho barevných domů, parky, zeleň – bude tam příjemné bydlení.“

Syn paní Jarky Karim bydlí v jednom satelitním městě 16 km daleko, už jej bude mít splacený. Jako mnoho dalších, pořídil si s manželkou malý byt u Rudého moře, je to asi 105 km daleko a dá se tam jezdit na víkend.
Druhý syn Samir je kanadským občanem a je kapitánem letadla Airbus v Emirates Airlines. „Když mi bylo 66 let,“ pokračuje paní Jarka, „zemřel můj manžel a já jsem nechala vyučování na škole a odešla do důchodu. Dělám jen občasné průvodcovské služby, například po Káhiře a Alexandriii, ale nepravidelně.
Spolupracuji s Egyptologickým ústavem – ten vede profesor Verner, pocházející ze Štítů. Pomáhám jim dle potřeby obvykle třikrát v týdnu.
Chodívám do opery, na koncerty, výstavy, přednášky, setkáváme se se známými.
Existuje neformální spolek českých žen v Káhiře a také v Alexandrii. Žen provdaných v Egyptě je asi 80 a schází se nás okolo dvaceti.“
Dnešní Káhira se bouřlivě rozvíjí, všude je spousta lidí, dopravní prostředky jsou nabité, ale dá se na to zvyknout.
„Cítím se v Káhiře dobře, mám mnoho přátel.“ říká paní Jarka. „Ale především jsem teď ráda, že jsme se mohli setkat tady v Lanškrouně. Také ráda na tu dobu před 40 lety vzpomínám.“

Text: ing. Jiří Kohout, ing. Stanislav Zedníček
Foto: Hynek Brýdl, ing. Tomáš Zedníček Ph.D.

Fakta o pracovním pobytu lanškrounských Tesláků v Egyptě
V souvislosti s industrializací Egypta v šedesátých letech minulého století se Československo stalo subdodavatelem projektu "RADIO SAR", realizovaného v letech 1964-1972 s cílem vybudovat a rozjet rozsáhlou továrnu zhotovující televizory, radiopřijímače a tranzistorová rádia včetně součástek pro jejich výrobu. Továrna pojmenovaná KATRON byla umístěna asi 60 km severně od Káhiry v městě Benha.

Úkolem TESLY Lanškroun se stalo dodat výrobní linky na uhlíkové rezistory (odpory), hliníkové kondenzátory, uhlíkové potenciometry a potenciometrové trimry. Dále ve spolupráci s dalšími podniky linku na keramické kondenzátory, drátové rezistory, slídové a papírové kondenzátory. Linky měly být schopny ročně vyrobit součástky pro 10 tisíc černobílých televizorů, 75 tisíc radiopřijímačů a 25 tisíc tranzistorových rádií.

Lanškrounský tým v Egyptě tvořili:
Rudolf Broulík, Slavomír Bureš, Rudolf Javůrek, Bohuslav Kohout, ing. Jiří Kohout, Stanislav Malínský, Miloslav Matějka, Zdeněk Navrátil, Josef Peichl, Josef Stránský (Hradec Králové), ing. Jozef Svetlík, Bohuslav Vaško, Vladimír Veselý, ing. Milan Vičar st., Vlastimil Walter (Hradec Králové), Jarka Zábojová (Jihlava), Václav Zářecký (Jablonné nad Orlicí), Stanislav Zedníček st.

První lanškrounský expert odletěl do Egypta v říjnu 1967. Za ním postupně přicestovávali další. Měli za úkol instalovat stroje a technické vybavení dílen, rozjet výrobu, zaškolit místní inženýry i ostatní personál, vybudovat typovou zkušebnu. Na závěr provést typové zkoušky ověřující vlastnosti vyrobených součástek. Délka pobytu jednotlivých odborníků se pohybovala mezi pěti až třiceti měsíci. Za třemi z nich přicestovaly po několika měsících i jejich rodiny. Po roce pobytu experta vznikl nárok na dodatečné diety pro členy rodiny.

Všichni, kromě těch, jejichž děti chodily do školy, bydleli v Káhiře ve stejné čtvrti Heliopolis. Tehdy v Káhiře působilo poměrně dost Čechoslováků, takže poblíž velvyslanectví vznikla česká základní pětitřídní škola. Starší děti chodily do ruské školy. V Káhiře existovalo také mnoho soukromých škol, kde se vyučovalo anglicky. V jedné z nich, ve čtvrti Heliopolis, učila a později ji vedla rodačka z Lanškrouna Jarka Štarhová-Ezzatová.

Lanškrounská technická pomoc v Benze byla splněna v květnu 1970, kdy odjeli poslední experti zpět do Československa.

Zdroj: publikace TESLA LANŠKROUN 1946 - 1989 Vzpomínky pamětníků, autoři Slavomír Bureš, ing. Jiří Kohout a Ing. Jozef Svetlík.
Zpracovala: Marie Hrynečková