Vycházka turistů sněhovými polomy...

...v začínajícím podzimu, pár kilometrů od Lanškrouna. Kdo by řekl, jak jsme nakonec byli rádi, že se nám podařilo se z lesa dostat před setměním. Byla to první podzimní vycházka pěších turistů v neděli 18. října.

Na podzim se turisté zase začínají houfovat a než začne období sněhu a běžek, snaží se udělat, podobně jako na jaře, pár pěších výletů na blízká známá místa. Osvědčuje se model někam odejet, nyní například autobusem, a pěšky se pak vracet do Lanškrouna. Naším cílem byl tuto neděli 18. října Gansberg, kde je o víkendových dnech v provozu útulná chata.
Na emailové a SMS pozvánky se sešlo deset turistů a turistek a předpoledním nedělním autobusem vyjeli směr Cotkytle na rozcestí k Janoušovu.
Dvouhodinové posezení v chatě Gansberg vyvolalo tu správnou náladu a pak jsme se závějemi prodírali po svahu dolů do Herbortic. Pocit, že tam někde před námi je sněhová kalamita, potvrzovala přítomnost lidí a vozidel energetiky spravujících potrhané dráty ve směru na dolní konec Herbortic. Už k chalupě kamarádů turistů se vyskytovaly ulomené větve a stromy podél cesty. O čtvrteční kalamitě a o tom, jak se jednotliví chalupáři pokoušeli odjet, jsme při kafi v jejich chalupě vyslechli dost hrozivé příběhy.
Pak to byla věc odvahy pokračovat údolím Hraničního potoka lesními cestami po důvěrně známé zelené značce. Ale nyní ta cesta vypadala docela jinak.
Každých pár mětrů, na skoro tříkilometrové trase, bylo nutné přelézat nebo podlézat vývraty a polámané haluze, ale naštěstí většina sněhu už se stromů sjela a další padání stromů nehrozilo.
Hranici tvořila asi tak nadmořská výška 450 metrů, pod ní už sníh buď chyběl, nebo ho nebylo nebezpečné množství.
Při setmění jsme došli po cyklostezce na okraj Lanškrouna a první „podzimní“ výlet jsme měli za sebou.