Milí čtenáři. Stává se vám také, zažijete určitou situaci a ta spustí lavinu vzpomínek podobného ražení? Ano, také?
Tipoval bych, že vaše odpovědi budou zajímavé, neboť každý můžeme zapisovat svoje příběhy na kus nějakého papíru či jakékoliv online platformy. Dovolte mi jediné. Podělit se s vámi o příběhy od vody. Je čistě na vás, na vašem pocitu a rozpoznání jestli se jim rozhodnete věřit.
Jestliže se říká a používá příměr novinářská kachna, mohu si dovolit použít i tu čtenářskou? S pardonem si i sám odpovím. Proč by ne.
Jen si před vámi při nejhorším musím obhájit tyto řádky. Mám takový pošetilý nápad, abyste si na konci čtení položili otázku: „Je to pravda?"
Přiznávám se. Až po nedávno zažité události s tímto opeřeným tvorem na rybách jsem si vzpomněl na jednu příhodu z časů minulých. Jo holt paměť je mrška, a ne každou prožitou chvíli, ať je sebezajímavější, dokážeme udržet v paměti tak, jak bychom chtěli. No aspoň mně to ta jedna chvíle připomenula.
To bylo tak. S kamarády jsme vyrazili na jeden z parádních rybníků ve východních Čechách. Den probíhal, tedy až na ta letní úmorná vedra, celkem dle očekávání. Za občasného záběru kdejaké rybky jsme ve třech pěkně klábosili o životě. V odpoledních hodinách, ve vysokých slunečních teplotách si ryby zkrátka „řekly", že už asi moc hlad nemají. Najednou rybář odvedle měl od jednoho z nahozených prutů dosti dlouhý záběr. Pro představu - jelikož používal elektronický signalizátor záběru na ryby, všichni okolo hned věděli, že se přece něco musí dít. Dlouhý pípavý tón. Zvuk, který nenechával chladným kdejakého rybáře ze širokého okolí. Nepřestávající. Stále dlouhé pípání. A to nás zaujalo. Rybář byl již asi unaven z odpoledního sluníčka a tak mu chvilenku trvalo, než se vysoukal z křesílka, kde jistě pohodlně rozjímal. Rozhlížel jsem se po hladině, pohledem k místu toho dotyčného, jestli třeba neuvidím pohyb nějakého šupináče, který udělal takový poplach. Ale nic. Žádná viditelná přetahovačka rybář versus ryba. Jen o notný kus dál jaksi divně popojížděla kachna. Neplavala. Surfovala. Chvíli jsem na to koukal a čekal, co se bude dít. Takže žádná ryba, ale chycená kachna. A protože jsem byl na rybách s dvěma myslivci, ryby ne-ryby, museli jsme se jít podívat. Chlapík na nás volal a popisoval, že tahat kachnu bokem na vlasci je skoro tak úmorné, jako menšího sumce. Když tu opeřenou chuděru zvládl stáhnout ke břehu, tak se mu ztratila do křoví. Jasně, teď zafungoval instinkt myslivce….
A jak tak akčně skočil do křoví, aby popadl tu zmatenou kachnu, tak vpadl i do mojí hlavy. A protože tato situace vyvolala dost rozruch, vybavila se mi kdejaká další setkání s kachnou. Najednou jsem se rozpomněl na další a další epizodky, kde hrála hlavní roli. Věru, některé i velmi směšné.
… a rybář jen s úsměvem kvituje: „No chlapi, chytil jsem toho už hodně při rybaření, i housera, ale kachnu ještě nikdy." Se všeobecným přitakáváním kolega uvolňuje silon s háčkem ovinutý kolem její nožky. Všichni jsme to přežili. Včetně kachny.
*
Pokud si se mnou nezahrává moje paměť, byl čas podzimu. A když vysvitne sluníčko a je „říjen - začíná kaprů příjem". To jsem častokrát slýchával v dětství. Také si rovněž vybavuji, že musel být víkend, protože jsem byl už práce činný a tyto dny jsem „ždímal" jako citron na sto procent, pěkně po rybářsku.
Babí léto. Ve správnosti úsudku, kdy a za jakých podmínek to bylo, mě utvrzuje další z pouček, kterou jsem slýchával od mého táty rybáře: „Když je sluníčko, vlny, ale ne ty úplně obrovské. Normální vlnobití. Chytávej z hladiny, dej řádnou patku rohlíku či chleba. Malá ryba se ve vlnách tolik neudrží, a ty větší toho využijí.“
*
V dospělosti sami zjistíme váhu rad našich rodičů. A zrovna těchto se rád držím, pokud je tedy příležitost. A to byla.
S kamarádem a kolegou rybářem Tomášem F. jsme jako obvykle lovili na námi oblíbeném revíru. Asi do půl hodiny od našeho bydliště. Všechny povolené udice nastraženy, každá v jiné vzdálenosti a jinak. Samozřejmě jsem se snažil využít toho pěkného slunečného dne a příhodného vlnobití. Pečivo na hladině, ve slušné vzdálenosti od břehu nastraženo.
Za pár hodin jsme toho ale zatím moc nechytili. Každý nějakého čudlu a po pár cejnech. Na patku rohlíku, stále nic. Měl jsem sebou slušnou zásobu staršího pečiva. A také jsem již několikrát zažil, záběr v nejposlednější chvíli rybáře, rozhodnutého se již balit. Čekal jsem a vydržel, s nadějí na ten pořádný záběr.
*
Rybáři si rádi zpříjemňují pobyt u vody různými způsoby. Jeden z takových, když máš u sebe toho správného parťáka, je rozmlouvání. O čem? O všem. Ovšem.
Nejvíce se probírala rybařina, ryby a kde co a jak jsme v poslední době ulovili. To dá přece rozum. A jak se tak člověk dobře baví, může mít tendenci polevit s pozorností. No jasně, celou tu dobu ryby nic moc nebraly. Snažím se vysvětlit, obhájit se, sdělit. Nedával jsem tak úplně pozor. A v menších vlnách jsem vizuálně ztratil nastražený rohlík na hladině.
Jasně, jsou různé elektro hlásiče, na kterých pomocí pohybu na vlasci máme rozeznat, že se něco děje. Hlavně jsem je tenkrát nepoužíval a i dnes jsou v některých momentech spíše na rušení klidu.
Najednou záběr, jak rybáři s oblibou hovoří: Jízda jako prase. Z navijáku se valí vlasec, povolená brzda drnčí. V momentě mě bliklo hlavou, to musela už stáhnout, zažrat parádní ryba, pořádný kapr.
Bez dalšího přemýšlení zasekávám udici ve velkém očekávání. Tomáš se mnou sleduje celou tu scenérii. A jen nevěřícně kroutí hlavou. Nezmohu se na slovo.
Vedle mě se ozve: „Tak Amur to taky není." A společně sledujeme, jak se mi celá nastražená udice s vodním vírem zvedá někam do výše oblak, až k nebesům. Dámy a pánové, byla to kachna. Ne ta novinářská, ale je to jistě na písemný odkaz. Byla to ta s peřím, křídly a drzým zobákem. Na moment jsem přestal sledovat nahozenou udici s kouskem rohlíku pro velké ryby. A místo ryby tu teď mám kachnu, a ještě k tomu v letu. „Ale jízda to je kvalitní", mimoděk říkám nahlas. Snad jakoby to někoho dalšího zajímalo.
*
Stojím jako opařený, s prutem v ruce a hledím do výše, jak se kachna s mým návazcem a silonem vzdaluje. Jakmile mě kachna vytáhla z navijáku notnou porci vlasce, odpadla jí celá navázaná sestava z letícího zobáku. S parťákem hledíme kamže dopadla celá ta moje rybářská sestava na vele-ryby. Opeřený „zloděj" to celé odnesl až skoro na druhou stranu rybníka. A to byl tedy řádný kus od nás. Takže v dáli jsme viděli jen takový žbluňk do vody.
*
„Honzino, to… to jsem v životě neviděl,“ vysoukal ze sebe Tomáš. A já mezím začal rozmrzele stahovat odnesenou udici. Stihnu jen pár otočení kličkou. Rána do prutu, až mně skoro vyletěl z rukou. Nemohu tomu věřit. Na udici, na více jak sto - sto dvaceti metrech délky mám rybu. A ne ledajakou. „Hele, buď jsem něco podsekl, nebo tam bude macek," s určitostí povídám.
*
Určitě vás zajímá, jak to celé dopadlo? Rybu se mi nakonec zdolat podařilo. Žádná podseknutá mřenka, ale bojovník se zařazením nad metr délky. Amur bílý. A ten svůj rybí život bránil jak se sluší a patří na takovou rybu. On je tím vlastně velmi známý. Ani kousek silonu nedat zadarmo. Taky jsem měl z toho pěkně vytahané ruce.
Na více jak tři čtvrtě hodiny dlouhý boj měl i notnou porci kil. Pro mě úžasných dvanáct kilogramů. Sice to je rybí býložravec, ale síly „umí vyrobit" za tři.
*
Později jsme si lámali hlavy, jak se vlastně dostal na háček. Proto, aby si se mnou střihl jeden velký dostih? S Tomášem jsme se vzájemně předbíhali s různými teoriemi. Snad nejvíce schůdná se nám oběma zdála tato - jelikož byla na solidním háčku, dobře stavěném, ostrém a kaleném provlečena patka rohlíku, tak si zkrátka kus uzmula kachna, a kousek prostě musel zůstat na háčku. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Že by tu záhadu vysvětloval pořádný kus pečiva? A tak to asi i celé zachránil? Nakonec by to byla možnost, která to alespoň trochu vysvětlovala. Kachna jak to zobla, trefila se mimo háček. A tak se i stalo, že se to samo v letu odlomilo a dopadlo kousek od tohoto rybího torpédoborce.
K neuvěření? Neuvěřitelný? Že by to bylo celé jinak? A není to jen kachna?
To samé jsem si říkal i já. Až někdy někomu budu vyprávět, že díky kachně jsem chytil metrového amura, jestlipak si nebude ťukat na čelo a kroutit očima. A to už je zase na další příběh, který někdy někde někomu bude vyprávěn. Třeba právě i vám.
*
Never mind. Možná to je jen čtenářská kachna. Kdo ví? Přeji vám pohodové jaro a jen ty nejlepší rybářské zážitky.
Zbývá k tomu jen něco dodat.
Petrův zdar rybáři. A myslivcům? Lovu zdar přátelé!
Obyčejnej rybář Jan Kotouček
Ilustrace: Patrik Bartošek
