Podzimní výlov rybníků aneb tradiční české řemeslo

Když se řekne pojem tradiční české řemeslo, málo koho by jistě napadla myšlenka, že do této oblasti patří i chov ryb a rybníkářství. Historie naší vlasti je jimi ale doslova protkaná.

První písemné zmínky o zakládání rybníků v českých zemích pochází  kolem 11. až 12. století. Nejstarší rybníky patřily ke klášterům (např. Kladruby, Zlatá Koruna, Žďár nad Sázavou), které jim sloužily k chovu ryb. Ano bylo to zcela logické, protože ryba byla nejrozšířenějším postním jídlem. Už v těchto dávných časech byl jeho základem již dnes rozšířený a veřejnosti známý  kapr. Ten byl do českých zemí dovezen již jako rybniční forma. Jednoduše řečeno dobře obchodovatelný rybí artikl. Další velký rozmach rybníkářství podnítil pro nás velmi dobře známý král a římský císař Karel IV. V průběhu své vlády v období 13. století si uvědomoval důležitost zakládání nových rybníků za účelem chovu ryb nejen pro dostupnost rybího masa na dvorním stole, ale aby bylo součástí jídelníčku jeho poddaných.

Během další stovek let se toho zajisté událo spoustu významného, co se týká tohoto řemesla. Mimochodem v období mezi 15. a 16. stoletím se o další rozvoj zasloužili velcí inovátoři, jako byli například Jakub Krčín z Jelčan či Štěpánek Netolický. Později o několik dalších generací se k nim přidala řada dalších průkopníků, jako byli Antonín Frič či Josef Šusta a další. I oni věděli o důležitosti dnes již ryze českého rybníkářství i rybářství a zásadními kroky přispěli nejen k rozvoji chovu ryb. Zcela jistě jsou u nás tyto tradice nadále silně zakořeněné. Možná to je jeden z důvodů proč lidé, kteří se takovému řemeslu s velkou pílí věnují, jsou také úspěšní. Věhlas o českém tradičním chovu ryb proudí do celého světa, je to něco, na co můžeme být náležitě hrdí.

Jeden příklad za všechny. Tomáš Plundra. Nástupce druhé generace rodinného Plundrova rybářství. Když před třiceti lety jeho otec zakládal produkční chov ryb koupí prvního rybníka, měl jen svůj sen. Mít rybník a starat se jak nejlépe dovedou o ryby jim svěřené a zušlechťovat postupně okolní krajinu. A ten sen nakonec žije dnes i se svým mladším synem, když se před několika lety rozhodli naplno zasvětit starostem o chov ryb a péčí o rybniční svět nebo také i o vlastní sportovní rybářský revír s prodejnou čerstvých ryb nedaleko Žamberku v malebné obci Dlouhoňovice.

Nastal podzim, mnoho z nás ho má spjatý se změnou počasí ale i času, pomalu se všichni připravujeme na zimu a příroda hraje festival různých barev na listech stromů a převažuje náladovost počasí. Pro některé rybáře začíná jedno z nejdůležitějších období v roce. Výlovy chovných rybníků. Ty patří k tradičnímu pojetí rybníkářství už od prvního založení rybníka. Neboť jak by se dostaly ryby na hostiny ke šlechticům a pánům? Do dnešních dnů se samozřejmě postupně změnily a s přibývající rozlohou vod se i zdokonalovaly. Otázkou je, proč se výlovy vůbec dělají? Je hned několik motivů. V první řadě to může být naplnění poptávky pro konečné spotřebitelé. Dále to jsou zajisté i potřeby různých rybářských spolků. Pro zarybnění vhodnou rybou do svěřených rybářských revírů. V neposlední řadě prodej ryb ke komerčním účelům. Domácí i zahraniční trh.

V sobotu 4. listopadu se konal jubilejní 30. výlov Čermenského rybníka

V obci Dolní Čermná na Orlickoústecku nedaleko měst jako jsou Lanškroun, Žamberk, Letohrad či Jablonné nad Orlicí. Z okolních vesnic, městysů a měst, ale i z celé republiky se sjelo na několik desítek dobrovolníků, kamarádů a přátel z řad rybářů pomoci a zapojit se do tak významného dne. Samozřejmě tento rybářský svátek si opět nenechala ujít ani široká veřejnost. Děti s rodiči i prarodiči a mnoho dalších. Zkrátka všichni lidé, kteří ctí dobré tradice a chtěli prožít krásný sluneční den plný rybářských zážitků, ryb v kádích s možností nákupu, ale i různé stánkové prodeje s rybími pokrmy, nebo také s příhodným občerstvením a pro naše nejmenší oblíbený vláček, či kolotoč.

S možností přidat se, přispět jak se tak říkává se svojí troškou do mlýna, jsem nabídku přijal moc rád. Ten kdo má jako já srdce a ducha spjaté s rybářských cechem Svatého Petra neváhá ani minutu. Společně s fotografem Lubošem a kamarádem Rafalem T., kdy já musel vstávat již něco málo po 4 hodině ranní, on ne a ještě si užil luxusu zaspání na budíka, jsme vyrazili směrem k onomu většímu vodnímu dílu. Zdání někdy klame, ale s rozlohou necelých 15 cti ha (hektarů) to už je dobrá plocha vody a mnoho prostoru na spoustu ryb.

Se svítáním slunce, které se příhodně linulo nad horizontem celého dění, krátce po sedmé hodině ranní s rozdanými instrukcemi, kdy každý věděl, co má dělat a kde je jeho místo, začal výlov. Samozřejmě není to jen tak, příprav na takový jeden den v roce je až nepočítaně. Počínaje s přípravou sádek, kde se přetříděná ryba nadále až do Vánoc uchovává živá, anebo kontrola nákladních aut které vozí ryby ve speciálních bednách, či údržba a kontrola rybářské zatahovací sítě, nebo jeřábu s velkým keserem (ve zkratce, velký kruhovitý podběrák s pohyblivým síťovým dnem) až po zajištění postupného upouštění rybníka. A mnoho dalších jiných příprav.

Mohla by vás napadnout otázka: Jak se efektivně tedy ryby sloví? Jelikož se voda postupně upouští (zpravidla pomalinku i pár týdnů předem), využívá se takového efektu, ryby následují vodu. Aby tedy výlov byl co nejvíce šetrný, tak v tomto rybníce a dalších podobných je u hrázové výpustě vybudované kamenito - betonové tak zvané - loviště. Tady má rozměry 20x20 metrů. Je čtvercového tvaru s maximální hloubkou 1,5 metrů. V jeden moment se dopředu před samotným výlovem připraví kolem dokola zatahovací rybářská síť. A pak už je to v podstatě jednoduché, tedy aspoň co se týká popisování. V praxi to znamená nachystaní svalů a zdatnosti každého rybáře. V příhodný okamžik se právě do tohoto místa začnou nahánět ryby, za pomoci bouchaní do plechových lodí či dřevěnými tyčemi do vodní hladiny. Rybář mistr se ujme dirigování rybářů. Na straně loviště, které je nejvíce vzdálené od výpustě a je tam tedy stále největší hloubka se pro stahování sítě používají pramice a plechové lodě na kterých zdatní rybáři stahují každý k sobě síť. Kousek po kousku, rybář po rybáři se postupně zužuje síťovina s očky, jakoby to byla taková čtverhranná smyčka. K šetrnému zacházení s rybami odjakživa patřilo i přednostní slovení citlivých druhů z místní obsádky. Jako jsou candáti, štiky či jakékoliv jiné menší ryby. V našem případě má velkou zásluhu na výkonném slovování obsádky již zmiňovaný jeřáb. S tak zvaným kruhovým kesere se vždy ponoří do loviště a přes zatahovací dno pojme co nejvíce ryb. Ty následně putují na třídičku. Pro jednoduchou představu. Je to různě dlouhý a široký pult, obvykle na vyvýšeném místě kousek od loviště. Zde rybáři třídí ryby dle velikostí a druhů do přilehlých kádí s cirkulující vodou. Tak takhle zhruba v kratší verzi probíhá jeden takový podzimní výlov.

„Samozřejmě taky to má své úskalí. Kvůli ztrátám od kormoránů a vyder říčních, dospělý jedinec tohoto rybožravého predátora dokáže sežrat za den až 1 kilogram ryb, přičteme-li k tomu její až místy neúnosné přemnožení, tak máme obavy až do konce výlovu, do poslední chvíle, až do sečtení váhy všech ulovených ryb. Až pak se dozvíme jestli celoroční práce, každodenní starosti kolem ryb se zužitkovaly v úspěch,“ říká Tomáš Plundra z Plundrova rybářství.

Jeden z nekrásnějších momentů, který jsem uviděl, byl ten, jak se dokáže zapojit i mladá generace, někdo by mohl říci, že to jsou ještě malé děti. Ale možná právě proto oplývají přirozenou šikovností. Rádi se učí novým dovednostem, pozorují zkušené matadory a nebojí se přiložit ruku k dílu. A to vždycky potěší hlavně letitého rybáře. Mladý klučina s podběrákem (keserem) v ruce, který neváhá a hbitě natahuje candáty do síťoviny svěřeného nástroje. Člověk si pak opravdu řekne: „Ano má to smysl, stačí děti k něčemu vést, jsou přeci odrazem nás dospělých“. Komu jinému předávat české tradice, zároveň i se vším respektem a úctou jakou si zaslouží.

Ať si každý říká co chce, kapr je jeden ze symbolů našich požehnaných prosincových svátků. Jeho maso je mimo jiné jedno z nejvíce zdravých na světě, jen my Češi to zkrátka někdy ani neumíme kulinářsky ocenit. Ale i přesto cítím povinnost sdělit vám, kde tyto ryby budete moci před Vánocemi zakoupit. Pro mě, jako opravdu obyčejného rybáře, je to milá záležitost. Čermenský kapr se řádí prioritně k lokálním značce. Dá se tedy sehnat v okolních městech při vánočních trzích či přímo od Plundrova rybářství se sídlem v Dlouhoňovicích. Možná právě i s vámi se zase za rok potkáme při příležitosti rybářského svátku podzimu. Na výlovu jakéhokoliv rybníka třeba i toho v Dolní Čermné.
Obyčejnej rybář Jan Kotouček.
Petrův zdar!

Text: Jan Kotouček
Foto: Luboš Cach