30. květen až 30. srpen - Jiří Winter Neprakta, nová výstava v městském muzeu

Městské muzeum Lanškroun si vás dovoluje pozvat ve dnech 30. května až 30. srpna na výstavu Jiří Winter Neprakta. Výstava představí průřez kreslířskou tvorbou výtvarníka a ukázky fotografií z návštěv festivalu humoru a satiry Haškova Lipnice. Dernisáž výstavy bude 30. srpna od 15 hodin v galerii muzea, kde o autorovi promluví Daniela Winterová. Hudební program: Václav Kořínek.

Jiří Winter-Neprakta (12. července 1924 Praha – 30. října 2011 Praha)

Veřejnosti je tento výtvarník znám spíše pod pseudonymem Neprakta a většina lidí si jeho jméno spojuje s kresleným vtipem. Ačkoliv se díky této činnosti ocitl v roce 2001 v Guinnessově knize rekordů (do roku 2001 mu bylo uveřejněno 35 000 kreslených vtipů, konečný počet je samozřejmě ještě vyšší), ve skutečnosti se jedná jen o onu pomyslnou špičku ledovce.

Výtvarník Jiří Winter měl neuvěřitelně široké spektrum činnosti. Začínal jako ilustrátor odborných přírodovědných knih (původně chtěl být přírodovědcem, nikoliv výtvarníkem), později svými charakteristickými a nezaměnitelnými obrázky ilustroval téměř pět set knih zábavných a vědecko-populárních.

Široké veřejnosti je znám spíše jako dlouholetý kolega spisovatele Miloslava Švandrlíka. Dvojice se dala dohromady na prvním ročníku festivalu Haškova Lipnice a dlouhá léta patřila ke kmenovým autorům humoristického týdeníku Dikobraz, který v roce 2004 pomohli obnovit. Ilustroval desítky Švandrlíkových knih, včetně slavných Černých baronů. Mimo to se zabýval divadelní i filmovou tvorbou: návrhy kostýmů, scén, kulis. Z této oblasti patří k jeho nejznámější počinům například Werichova Těžká Barbora a Osel a stín, či výtvarný podíl na filmu Šíleně smutná princezna. S Janem Werichem autora nepojila pouze dlouholetá spolupráce, ale i stejně dlouholeté osobní přátelství, právě tak jako s Jiřím Trnkou, s nímž spolupracoval Jiří Winter v oblasti animovaného filmu.

Samostatnou kapitolou je jeho tvorba pro děti. Mimo návrhů stolních her, hraček (mimo jiné např. populárních houpacích koníků a kohoutů, kteří se v nezměněné podobě vyrábějí už více než půl století, takže se možná jedná o další položku do Guinessovy knihy rekordů) Jiří Winter navrhoval i hračky, s jejichž autorstvím si jej nikdo nespojuje. Byl též autorem několika kultovních komiksů pro děti např. Robot Emil pro časopis ABC a jedním z průkopníků tohoto typu výtvarné tvorby u nás. Rovněž neúnavně navštěvoval přírodovědné kroužky, v nichž pořádal besedy s dětmi. Inicioval a posléze byl členem porot mnoha přírodovědných soutěží a dalších aktivit v oblasti poznávání a ochrany přírody.

Na jedné z takových soutěží se seznámil s tehdy patnáctiletým Přemyslem Rabasem, nynějším ředitelem ZOO ve Dvoře Králové, se kterým jej pojilo - navzdory věkovému rozdílu - celoživotní přátelství. Málo známá, a přitom neobyčejně záslužná, je též činnost antropologická, neboť antropologie (společně s historiií, orientalistikou a přírodovědou) byla dalším oborem, v němž měl tento renesanční člověk neobyčejné znalosti, které aktivně užíval při své práci. Dlouholetá spolupráce s profesorem Emanuelem Vlčkem, naším přední antropologem světového formátu, vyústila v sérii antropologických portrétů našich historických osobností (např. Karla IV.), jejichž kosterní pozůstatky profesor Vlček zkoumal. Jedním z nejzajímavějších děl z této oblasti je portrét Zdislavy z Lemberka, který Jiří Winter vytvořil pro papeže Jana Pavla II. před svatořečením, tehdy blahoslavené Zdislavy.

Mimo tuto výtvarnou činnost neuvěřitelně širokého záběru byl Winter též vynikajícím orientalistou a sběratelem, jehož sbírky si často půjčovalo Národní muzeum v Praze, resp. Náprstkovo muzeum k vystavení.

Na ochraně přírody a životního prostředí se nepodílel jen formou výchovy nejmladší generace, ale též svou vlastní aktivní činností (mimo jiné byl několik let předsedou Pražského spolku ochránců zvířat).

Marie Borkovcová