Jazz a Little Otherwise – rok od roku pestřejší

Devátý ročník festivalu Jazz a Little Otherwise, který proběhl v sobotu 25. dubna na lanškrounském zámku, plnou měrou potvrdil původní záměr svého zakladatele a dramaturga Ilji Michalce.

Totiž, představovat progresivní osobité mladé interprety vycházející z jazzu, kteří se ovšem nenechávají svazovat standardními postupy a ověřenými muzikantskými cestami. 

Devátý ročník byl v tomto ohledu opravdu velmi pestrý a pro vnímavého, otevřeného posluchače zajímavý a inspirativní. O více než šťastný začátek se postarala formace  Mako Mako. Vokálně i hudebně suverénní čtveřice se zpěvačkou Kristínou Šimegovou vstřebává a po svém zužitkovává snad všechno, co se vstřebat a zužitkovat dá. Její vokály jsou harmonicky bohaté, nápadité, do písní se vejde stejně tak latina, jazz, swing, funky jako čardáš. Rytmika postavená na beatboxu a funkující base je rovněž neobvyklá ale velmi funkční. Připočteme-li bezprostřední a vtipně nenucený projev kapely, je jasné, že večer odstartoval ve velmi příjemné, byť klubové atmosféře. Následující kapela Lesní zvěř, kvartet kláves, bicích, trumpetisty a sólového vokalisty zaujala především sugestivní a probarvenou atmosférou. Jejich skladby  vyžadují hlubší ponor a soustředění, a pak vás dokážou obklopit a vtáhnout. Jiným hudebním směrem melodického jazzpopu pak zamířila skupina Grimasa čápa v čele se dvěma zpěvačkami Evou  Doležalovou a Janou Šrámkovou. Kapela je muzikantsky na velmi solidní úrovni, její písně jsou chytré, nápadité a dobře poslouchatelné. Jen dívčí duo působilo sem tam jakoby zpívalo na půl plynu. Neškodilo by mu více nasazení a větší jiskra. Následné duo Sato San–To postoupilo nejdál na cestě nekonvenčního hudebního pojetí. Živě hrané bicí a trubka se nořily do zvukových naprogramovaných koláží, ponechávaly si velkou instrumentální svobodu a vytvářely velmi uvolněné celky. Vystoupení se tak pohybovalo na pomezí náročné alternativy pro zasvěcené a umění pro umění. Večer pak uzavřel šťavnatým a muzikantsky jiskrným vystoupením Quartet Milana Svobody se saxofonistou Milanem Krajícem, basistou Filipem Spáleným a bubeníkem  Ivanem Audesem. V této souvislosti snad postačí pouhá dvě výstižná slova – strhující jistota. Bylo by ovšem nespravedlivé nezmínit ještě dvě důležité zkušenosti, které zásadním způsobem rovněž zpříjemnily festivalový večer. Totiž velmi kvalitní zvuk Miloše Fišera a nenásilně vtipné moderátorské slovo šéfredaktora Orlických novin Karla Pokorného. Právě on také pozval diváky na příští ročník festivalu, který přinese první jubileum, bude desátý.

  Pro Lanškrounsko.cz Ilja Kučera ml.
Foto: Hynek Brýdl