Matterhorn – 1. a 2. pokus o zdolání hory

Zcela zaplněný salonek restaurace U Krkovičky hostil v pátek 6. března zájemce o vyprávění Stanislava Zedníčka – jehož skautská přezdívka je Kobra – o výstupu na nejkrásnější a magický alpský vrchol Matterhorn (4478 metrů nad mořem).

Splnit si tento sen si vyžádalo dvě výpravy do Alp, v roce 2001 a v následujícím roce 2002.
Posluchači v naprosté většině patřili do dvou četnými pouty propojených skupin: turistů a skautů. Spousta Lanškrouňáků je obojí zároveň.

Standa Zedníček má mnohostranně aktivního švagra Leoše Hustáka z Kopřivnice, se skautskou přezdívkou Drobek, dovedně malujícího obrazy podle různých předloh, a jedním z jeho z obrazů byla alpská „pyramida“ o třech hranách – Matterhorn, zrcadlící se ve vodě horského jezírka. A tento pohled na namalovaný Matterhorn, visící stále před očima, a později i zkušenosti Drobka ze dvou podařených výstupů na tuto horu,  byly na začátku jejich úvah. V zimě 2001 se začalo rýsovat odhodlání přetavit sen o výstup na Matterhorn v reálný pokus. V polovině léta už měla čtveřice Standa Zedníček (Kobra), Libor Peichl, Drobek a jeho syn Honza (skautská přezdívka Soptík) stanovený termín a dohodli se, že jako aklimatizační rozcvičku se pokusí vylézt na Mont Blanc - s tím, že to není prvotní cíl - a pak by mělo dojít na hlavní výstup - Matterhorn.
Jenomže takovéto výstupy v horách se nemohou podnikat podle termínu, ale podle předpovědí počasí. Toto známé pravidlo se tentokrát plně potvrdilo.
A tak výstup na Mont Blanc z francouzského Chamonix přes Plan du Midi, kde se bivakovalo, skončil druhý den zhruba ve výšce 3 tisíce metrů asi v polovině ledovce Bosson. Tam se ukázalo rozumné nepříznivému počasí dále nevzdorovat.
Po noci v horolezecké chatě Grands Mulets se proto rozhodli raději vrátit dolů. Začínalo být ovšem jasné, že podmínky na Matterhornu budou podobně nepříznivé, nicméně touha alespoň se této hoře přiblížit byla stále silná. Tušení, že to dál možná bude jen obhlídka terénu pro příští pokus, se potvrdilo po přesunu do Zermattu, ležícího pod Matterhornem v jižním Švýcarsku, asi 150 km východně od Mont Blancu. 
Z Zermattu se vydali na protější stranu údolí na  Gornergrat (3130 m.n.m.). Celou cestu bylo možné pozorovat Matterhorn a plánovat kudy a jak by se nahoru někdy příště dalo postupovat.
Cestou došlo na další bivak v terénu. Nenaplněná chuť zdolat nějaký alpský vrchol a případně si posunout výškovou hranici vyústila v nový cíl – Stockhorn (3532 m.n.m.), ležící asi dvě hodiny svižného vysokohorského přesunu východně od Gornergratu . 
Z této expedice se všichni vrátili uchváceni Matterhornem a s ještě silnějším odhodláním horu pokořit.
A další rok, v létě 2002, už se plánovalo jinak. Podle předpovědi počasí. Nevycházela a tak místo odjezdu v pátek se vyjíždělo až v neděli, a stejně předpověď na začátek týdne nebyla slibná. Proto čekání na zlepšení počasí využili k aklimatizačním tůrám po nádherném okolí Zermattu a k prohlídce tohoto malebného městečka. Až místní detailní předpověď konečně na čtvrtek a pátek slibovala slunečno .
Výstup čtveřice Kobra, Milan Gregora (Čvachta – který již dva roky předtím na Mattehornu byl), Drobek a Libor Peichl, severovýchodní hranou začal ve středu 28. srpna 2002 výstupem z Zermattu (1620 m.n.m.) na Hurnlihütte ve výšce 3260 m.n.m, kde postavili stany svého bivaku.
Cílem následujícího dne bylo pokusit se o zdolání vrcholu.
Pro ten následující den bylo potřeba pečlivě plánovat čas, aby se z vrcholu nesestupovalo až za tmy. Budíček ve čtyři hodiny ráno ale neznamenal začátek výstupu, protože silně pršelo. První den se zdolat vrchol nepovedlo, častečně kvůli této ztrátě času, ale hlavně kvůli podmínkám – dva týdny předtím sněžilo a trvalá fixní lana byla uvězněna pod sněhem. Lezci před naší skupinou byli dva Němci, otec se synem, a ti ztratili hodně času vytrháváním jistících lan ze zamrzlých závějí. Vysílilo je to, vrátili se a pak raději sestoupili do údolí.
Lanškrounští zahájili výstup až po sedmé hodině, a časem se ukázalo, že to bylo příliš pozdě. Takže bylo nutné přespat na Solvayhütte - to je nouzová chatička s půdorysem asi 6x6 metrů na skále ve výšce 4002 m.n.m..
Další den už to vycházelo: včasný start, slunečno nad mraky zahalujícími údolí, a velký úsek uvolněných jistícich lan.
A tak v pátek 30. srpna.2002 v 10 hodin a 40 minut dosáhli vrcholu Matterhornu, tvořeného sedmdesát metrů dlouhým hřbetem se švýcarským koncem a naproti italským koncem, protože hora je na hranici obou států.
Stálo to za to, vrcholové fotografie ve sluneční záři prozrazují mnoho.
Silným zážitkem pro nás posluchače bylo sledování dvou filmů o obou výpravách, první dvacetiminutový o prvním pokusu, další čtyřicetiminutový o dobytí vrcholu. Zvláště ten druhý film, o výstupu na Matterhorn, je ve svém příběhu silným dokumentem, a po technické stránce dílem, jež bylo zpracováno opravdu vynikajícím způsobem.
Závěrečný potlesk si přednášející Kobra a jeho horolezečtí společníci vysoce zasloužili.
Pokud Kobra opět připraví podobnou cestopisnou přednášku, udělám všechno pro to, abych ji nepropásl.
- A nakonec ještě pozvánka:
V pátek 20. března, od 19 hodin, můžeme v Internetové čajovně v Havlíčkově ulici vedle základní školy Smetanova vyslechnout další cestopisné vyprávění a shlédnout obrázky z výpravy Kuba 2009. Větší část tohoto ostrova po délce projeli na kolech skauti Čvachta, Fousek a Šroubek. Kteří to jsou? Však uvidíme – v čajovně.

Podle vyprávění Stanislava Zedníčka zaznamenal Jiří Kohout
Fotografie a plánky Stanislav Zedníček a jeho archiv.