Občanské sdružení Nádraží nedáme! je ustaveno

Symbolicky v budově, o jejíž záchranu se usiluje, v restauraci nádraží Ústí nad Orlicí, se v sobotu 28. února odpoledne sešlo přes 60 příznivců ústeckého nádraží na ustavující schůzi občanského sdružení Nádraží nedáme!
Z nich se 53 přihlásilo za členy sdružení.

Jednání podpořilo i skoro deset významných osobností, převážně z vysokých škol, ale i politici a umělci, a průběh setkání natáčeli tři kameramani z médií. Přitomni byli i redaktoři z místního a regionálního tisku.
Podle přihlášek se sjeli lidé i ze vzdálených lokalit, například z Teplic nebo ze Studénky nad Odrou.
V úvodu popsal iniciátor celého hnutí Martin Kadrman víc jak dvouletou cestu k dnešnímu respektovanému sdružení, a tlaky během nedávné doby, kdy úředníci po straně uznávali oprávněnost záchrany nádraží, ale rozhodnutí museli vydávat v jeho neprospěch.
Imponující byl okamžik, kdy pan Kadrman zamával tlustým balíkem výtisků petice, s víc jak 15 tisíci podpisy. Toto je téměř neočekávaný úspěch a velmi silný vyjednávací argument. Znalci odhadují, že počet podpisů může dosáhnout i dvaceti tisíc.
Všichni hosté ve svých proslovech podpořili cíle občanského sdružení, a zdůrazňovali, jak je potřebné umět vytvářet protiváhu proti lobbování.
Děkan přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, profesor Kovář, v osobní vzpomínce zmínil, že se přímo v této budově nádraží narodil, a jak v dětství pomáhal svému dědečkovi při jeho práci na nádraží.
Velmi zajímavě popsal pan profesor Musil z Univerzity Hradec Králové, proč toto nádraží na okraji města, tehdy dokonce ještě na katastru Kerhartic, vzniklo, ačkoliv zde již byla zastávka Město, ojedinělá pozdně empirová stavba, kterou i dnešní modernizační projekty zachovaly. Toto další nádraží se mělo stát výchozím bodem významného propojení Rakousko-Uherské monarchie s hlavním městem Dolního Slezka, a to tratí Ústí nad Orlicí – Breslau (nyní Wroclaw), na základě mezinárodní smlouvy.
Pan profesor Suchomel z Technické univerzity Liberec vytvořil a komentoval „letecký“ pohled na verzi návrhu SŽDC zachovávající budovu historického nádraží, ale s novými provozními budovami na protilehlé straně trati (v horní části vyobrazení), a svoji představu pod tím, kdy by dosavadní nádraží po přestavbě sloužilo nádražnímu provozu i nadále, a pouze poloměr jedné zatáčky hlavní trati s rychlostí 160 km by se zmenšil z jednoho a půl kilometru na něco přes 1,1 kilometru, aby trať nepřiléhala příliš těsně k budově.
Členové občanského sdružení zvolili své vedení: předsedou se na budoucí dva roky stal čtyřiadvacetiletý Ing. Martin Kadrman, dvěma místopředsedy pak doc. Mgr. Olga Sommerová a prof. RNDr Pavel Kovář, CSc. Dále byli zvoleni zapisovatel a pokladník. V nejbližší době ještě vznikne expertní tým, s úkolem komentovat budoucí vývoj projektu a doplňovat jej o vlastní návrhy.
Velmi přiléhavě zaznívaly v přestávkách programu písničky Slávka Janouška, často s železničářskou tématikou.
Osobně jsem si ze sobotního odpoledne odnesl dojem, že i v našich podmínkách stojí za to uplatňovat ono presidentské heslo Yes We Can – ano, můžeme to zvládnout. 

Jiří Kohout