Drogová scéna v našem regionu

„V Ústecko-orlickém regionu odhaduji tak zhruba 40 – 60 problémových uživatelů drog, tj. uživatelů, kteří aplikují drogu buď injekčně, nebo jiným způsobem a mají nějaké dlouhodobé zdravotní či sociální následky“ - řekla Jaromíra Staňková,DiS, při přednášce o drogách, konané v Městské knihovně 18. září.

 

Na území kraje je počet problémových uživatelů drog dlouhodobě odhadován na 700 - 900 (zdroj: výroční zpráva o realizaci protidrogové politiky Pardubického kraje z roku 2007).

Jaromíra Staňková hovořila o tématu, které se může kdykoliv bolestně dotknout kohokoliv z nás. Konkrétně popsala, jak v roce 2000 začínal na Orlicko-ústecku fungovat terénní program, jehož je zakladatelkou. Sedm měsíců chodili terénní sociální pracovníci do míst, o kterých z různých zdrojů věděli, že by se tam měli uživatelé drog vyskytovat. Streetworkery označoval určitý znak, který znala jen drogová skupina. Až po 7 měsících je kontaktoval první klient v nádražní hale v České Třebové. Postupně bylo nutné takto v každém městě získat alespoň jednoho člověka, ideálně leadra drogové skupiny, a pak už se na něj nabalovali další klienti.
Smyslem práce streetworkera je minimalizovat rizika. Učit klienty jak brát drogy bezpečně, aby sami sebe nedevastovali. Varovat před nebezpečím půjčování infikovaných stříkaček. Vyměňovat použité injekční stříkačky za nové. Radit bezpečné sexuální praktiky a poskytovat bezplatně kondomy.

Jaromíra Staňková svoji činnost v projektu ukončila v roce 2003. Následující fakta a údaje, o kterých hovořila, tedy spadají do let 2000 až 2003.

Jaké znaky má drogová scéna na Lanškrounsku? Obdobné jako v okolních městech, jen četnost narkomanů je zde něco nad průměrem. Nejčastěji užívanou drogou je pervitin. Pro lidi užívající drogu je typické, že neskutečně migrují. Přesunují se okamžitě tam, kde lze drogy snadno obstarat nebo kde lze například bez větších potíží bydlet. Jen přes léto, kdy je opiová sezóna, mají i pervitinisti přesně vytipovaná místa, kde roste mák a jezdí od pole k poli. Drogová scéna v menších městech je velice uzavřená. Neexistuje žádná pouliční scéna, všechno se odehrává v bytech. Na veřejných prostranstvích většinou probíhá jen prodej, který je strašně rychlý a nezasvěcený jej ani nepostřehne.

Setkávají se s drogou děti? Osmdesát procent dětí ve školách zná někoho, kdo by jim drogu dokázal sehnat anebo někoho, kdo by to dokázal zprostředkovat.

Kdo snadněji podlehne drogám? Nedá se určit konkrétní skupina. Spektrum lidí, kteří podléhají, je velmi široké. Když se ale seznamujete s životními příběhy toxikomanů, zjistíte, že u všech, kteří drogu užívají poměrně dlouhou dobu injekčně, byl mezi 6 a 10 rokem věku alkohol a tabák. U všech. Vždycky.

Pozná rodič, že dítě užívá drogy? Spousta rodičů dlouhá léta neví, že dítě drogy užívá. A u většiny víkendových rekreačních uživatelů se to ani nikdy nedozvědí. Jehly jsou dnes velmi tenké, takže vpich se rychle hojí a nemusí být vidět. O devadesáti procentech uživatelů, s nimiž byla J. Staňková v kontaktu, to rodiče nevěděli. Pro pervitin je typické, že uživatel je v noci čilý a přes den spí. Ospalost ve škole by tedy mohla být varovným signálem.

Kolik drogy v menších městech stojí? Tento údaj se kupodivu za posledních pět let nezměnil. Gram pervitinu se pořád prodává kolem tisícovky. Taneční droga extáze podle konkrétního druhu za 80 až 500 Kč. Joint marihuany za 10 až 20 Kč.

Kde je v současné době nejbližší kontaktní místo? V Pardubicích. Je to občanské sdružení LAXUS, K centrum, Demokratické mládeže 2701, 530 02 Pardubice, tel. 466 265 207. Do Lanškrouna v současné době terénní pracovníci přijíždějí hlavně na telefonicky předem domluvené schůzky, při nichž vyměňují stříkačky.

Poslední z cyklu přednášek NEOBYČEJNÉ POVÍDÁNÍ O OBYČEJNÝCH VĚCECH byla velmi zajímavá a provokovala k mnoha otázkám. Jaromíra Staňková na téma drog vydržela mluvit téměř dvě hodiny. Na závěr J. Staňková poděkovala všem, kteří umožnili, aby se v Městské knihovně pravidelné čtvrteční přednášky konaly. Dík tedy patřil vedoucí mateřského centra Janě Slánské a ředitelce Městské knihovny Lindě Matlasové, která bohužel nebyla přítomna. Úplně na konec Jaromíra Staňková poděkovala a předala květiny také své mamince.

Text: Marie Hrynečková
Foto: Hynek Brýdl