Vycházejí z mylného předpokladu, že diváka by klasika nezajímala, nebo by jí neporozuměl. Výsledkem bývají různé podivné parodie nebo rádoby intelektuálské paskvily.
V úterý 20. dubna přivezli ochotníci z Dolní Čermné do našeho města své divadelní představení Strakonický dudák. Předcházela ho pověst výborné podívané a ukázalo se, že pověst nepřeháněla.
I ochotnické soubory dnes podléhají iluzi, že klasickou hru je nutno upravit pro dnešního diváka, že je třeba hledat v ní nové významy, přizpůsobit ji dnešní době.
Čermenské diadlo šlo jinou cestou: režie, výprava, herecké projevy dávaly najevo, že autorovi plně důvěřují, s jeho názory se ztotožňují a jeho pokyny se budou řídit. A zdá se, že právě tohle divák potřebuje a očekává. Po celou dobu bylo patrné naprosté souznění jeviště a hlediště, všichni herci hráli s nadšením. Perlou mezi hereckými výkony byla role Dorotky, která svou mladičkou krásou a upřímností překonala i slavnou Marii Tomášovou z filmového přepisu díla.
Závěr hry byl dojemný a radostný, diváci bouřlivě dávali najevo svou spokojenost a jejich radost se prolínala s radostí herců, takže se zdálo, že představení nikdy neskončí. Právě takové má divadlo být: má dávat lidem radost, dojetí , krásné zážitky. Ochotníci z Čermné tak splnili všechno, co jsme od divadla očekávali. Myslím, že i J. K. Tyl by byl spokojený.
Eva Latifová