Dne 27.10.2015 byly slavnostně uděleny medaile občanům města, kteří se zasloužili o rozvoj a rozkvět města a těm, kteří významným způsobem přispěli k proslavení města Lanškrouna jak v České republice, tak v zahraničí. Rada města Lanškroun se v letošním roce rozhodla udělit pamětní medaili hned devíti osobnostem.
Pamětní medaili z rukou starosty města Radima Vetchého převzali:
Josef Bílý
Pan Josef Bílý se narodil v roce 1926 v Horních Heřmanicích. Šest let navštěvoval českou školu v Horních Heřmanicích a po roce 1939 musel nastoupit na dva roky do německé školy ve Štítech. Vyučil se v Králíkách na Strojní zemědělské škole a po ukončení studia pomáhal rodičům s jejich hospodářstvím.
Dne 6. března 1945 ho společně s matkou zatklo ve Výprachticích gestapo a on byl odvezen do lanškrounské věznice. Odtud poté do Šumperka, Olomouce a nakonec skončil 23. dubna v Terezíně na malé pevnosti. O své matce nic nevěděl, až později zjistil, že i ona byla v Terezíně, ale na jiném dvorci. On byl uvězněn v cele číslo 45 s dalšími 370 muži, převážně židy. Těsně před koncem války se nakazil tyfem, takže byl 10. května umístěn do karantény. Domů se vrátil 6. června 1945. Zatčen byl za partyzánskou činnost svého otce Josefa Bílého, který byl členem domácího odboje společně s Josefem Hrabáčkem a dalšími z českých obcí.
Po roce 1948, kdy bylo rodině zestátněno hospodářství, nastoupil do JZD v Horních Heřmanicích. Poté se přestěhoval do Rudoltic a opět pracoval v zemědělském družstvu. V Rudolticích byl zatčen státní bezpečností a nikdy mu nebyl sdělen důvod jeho zatčení. Vězněn byl v Lanškrouně. Po propuštění se přestěhoval do Lanškrouna a pracoval jako požárník v Tesle. Zde byl až do důchodu.
V Lanškrouně vychoval s manželkou Danielou tři děti Josefa, Blanku a Evu. Po celý život byla jeho hlavním koníčkem zahrádka.
Rada města udělila pamětní medaili Josefu Bílému za aktivní účast v protinacistickém odboji.
Mgr. Dagmar Brýdlová
Paní Dagmar Brýdlová se narodila v roce 1945 v Brně, kde po základní a střední škole úspěšně absolvovala Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně, obor biologie-chemie.
Po ukončení studia a svatbě se v roce 1967 se svým manželem Zdeňkem přestěhovala do Lanškrouna, kde nastoupila do chemické laboratoře v Tesle. V roce 1968 se jim narodil první syn Zdeněk a v roce 1971 syn Hynek.
Po ukončení mateřské dovolené nastoupila roku 1972 jako vedoucí oddělení přírodovědy a techniky do domu dětí a mládeže. Od té doby jsme mohli paní Brýdlovou potkávat na nejrůznějších akcích, které připravoval dům dětí a mládeže v našem městě.
Její specializací byla především přírodověda. Organizovala přírodovědné soutěže jako např. Poznávání rostlin a živočichů, výukové ekologické programy, Den Země, soustředění a odborné semináře zaměřené na tuto problematiku.
Její pracovní aktivity a elán neskončily ani s odchodem do penze. Doposud je hlavní organizátorkou okresních kol Biologické olympiády kategorie "C" a "D", které pořádá Dům dětí a mládeže Lanškroun.
Dagmar Brýdlová několik let vedla zájmové kreativní kroužky pro děti a kreativní dílny pro dospělé. Pod jejím vedením se zájemci naučili malovat na hedvábí, plést košíky z pedigu a novinových ruliček, vyrábět šperky a nahlédli do řady dalších tradičních i netradičních řemesel.
Většina z nás se jistě setkala s Dášou Brýdlovou jako s usměvavou paní s velkým elánem, bez kterého by nemohla po dobu 33 let vykonávat práci s dětmi a mládeží v oblasti mimoškolní výchovy a vzdělávání. Z toho 25 let zastávala funkci ředitelky v Domě dětí a mládeže v Lanškrouně.
Ke koníčkům paní Brýdlové patří kreativní tvorba, lyžování, cestování a turistika, aktivně se věnuje práci na zahradě, především pěstování okrasných květin a kaktusů.
Dagmar Brýdlová žije se svým manželem v obci Rudoltice.
Rada města udělila pamětní medaili Dagmar Brýdlové za dlouholetou a příkladnou práci s mládeží v oblasti mimoškolní výchovy a vzdělávání.
Stanislav Chládek
Stanislav Chládek se narodil v roce 1940 v Horních Heřmanicích. Do Lanškrouna se s rodiči přestěhoval v roce 1945.
Navštěvoval Základní školu v Lanškrouně, v ulici Dobrovského, poté se vyučil elektrikářem. Celý život pak pracoval jako elektrikář ve Východočeských papírnách, později v Orpě.
Základní vojenskou službu absolvoval v Pardubicích v letech 1959 až 1961 v
délce 26 měsíců, v době vojny hrál fotbal za Duklu.
Celý život byl aktivním fotbalistou, od roku 1953 hrál za mládežnická družstva, od roku 1957 pak nastupoval za mužstva dospělých až do roku 1977.
Trenérem mládeže se stal v roce 1976 a této náročné aktivitě se věnoval až do roku 2001, poté začal trénovat dospělé fotbalisty. Příležitostně vypomáhá trenérům dodnes.
Stále žije lanškrounským fotbalem a aktivně se účastní aktivit v rámci lanškrounského fotbalového klubu.
Stanislav Chládek je ženatý a má dvě děti, syna Jiřího a dceru Dagmar.
Rada města udělila pamětní medaili Stanislavu Chládkovi za aktivní dobrovolnou práci v oblasti sportu a fotbalu a za přínos ke zviditelňování města Lanškroun prostřednictvím spoluorganizování aktivit lanškrounského fotbalového oddílu.
Karel Kleiner
Karel Kleiner se narodil v roce 1931 ve Žlebech. Gymnázium vystudoval v Čáslavi, později studoval Pedagogické gymnázium v Pardubicích. Vystudoval i Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor učitelství pro školy II. cyklu, aprobace Biologie – Zeměpis. Zde studium ukončil v roce 1968.
Na začátku své pedagogické kariéry působil jako učitel 1. – 5. ročníku v obcích Třebovice, Bystřec a Žichlínek. Od roku 1956 řídil Dům dětí a mládeže v Lanškrouně. Osobně se věnoval především přírodovědě. Se svými spolupracovníky začal organizovat přírodovědné soutěže, které si získaly značnou oblibu. Jmenovitě „Soutěž v poznávání rostlin, živočichů, minerálů a hornin“. Tyto soutěže jsou v menších obměnách organizovány domem dětí a mládeže až do současné doby.
Spolu s odborníky – učiteli z okresu Ústí nad Orlicí byl zakladatelem Klubu mladých přírodovědců, který rozvíjel vlastní prací v sekcích botanické, entomologické a v sekci ochrany přírody. Dokonce vydával i přírodovědný zpravodaj. V domě dětí a mládeže působil do roku 1969.
Po ukončení studia na Univerzitě Palackého v Olomouci nastoupil na střední výchovně vzdělávací školu, později gymnázium, v Lanškrouně. Po politických změnách v roce 1989 byl pověřen řízením gymnázia. V pozici ředitele působil od března 1990 do srpna 1992.
Jeho přispěním byla budova gymnázia Lanškroun vyhlášena Kulturní památkou a v roce 1991 bylo povoleno otevřít třídy víceletého studia. V době jeho ředitelování byla započata oprava pláště budovy, která byla dokončena v roce 1994.
Od roku 1992 se stal opět učitelem gymnázia a jako biolog a zeměpisář zde působil až do odchodu do penze v roce 2003.
Pan „profesor“ Kleiner se nesmazatelně zapsal do všech myslí a srdcí studentů díky své přísnosti, neústupnosti a především čestnosti.
Rada města udělila pamětní medaili Karlu Kleinerovi za dlouholetou pedagogickou činnost a práci s mládeží a rozvoj lanškrounského gymnázia.
Ing. Jiří Krejča
Jiří Krejča se narodil v roce 1955 v Klatovech. Dětství prožil v jihočeských Počátkách, kde navštěvoval základní školu. „Měšťanku“ již dokončil v Jindřichově Hradci, kam se spolu s rodiči a dvěma mladšími sourozenci přestěhoval. Po studiu na Střední průmyslové škole chemické v Brně zamířil na Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, obor automatizované systémy řízení, kde v roce 1979 úspěšně dokončil studium jako inženýr.
Do roku 1980 vykonával základní vojenskou službu. V roce 1981 přišla nabídka na zaměstnání ve výpočetním středisku Tesly v Lanškrouně, kam se s rodinou přestěhoval. V Tesle prožil 80. léta, v soukromém životě mimo jiné jako člen lanškrounských turistů. Přelomové politické události konce 80. let prožíval jako člen stávkového výboru Tesly Lanškroun. V politickém i dalším veřejném a společenském životě ve městě se již od té doby angažoval trvale. V roce 1990 se podílel na obnovení lanškrounského Junáka, ve kterém do roku 2000 působil jako vedoucí vlčat. Ve stejné době spoluzakládal v Lanškrouně Občanské fórum, později také místní sdružení Občanské demokratické strany.
V devadesátých letech se stal oficiálním členem Klubu český turistů Lanškroun, ve kterém jako jeden ze skalních členů působí dodnes.
Od roku 1994 soukromě podniká v oblasti informačních systémů pro dopravu, spedici a logistiku.
Již více než deset let je „neviditelným“ členem divadelního spolku Divadlo ve středu, kde má na starosti zvukovou a světelnou stránku představení.
Jiří Krejča je aktivní sportovec, plave, jezdí na kole, lyžích i lodích. Spoluorganizuje tradiční zimní přejezd Nejvyššími vrcholy Beskyd. Při Lanškrounské Kopě vede tým, který zajišťuje tisk několika tisíc diplomů. Je zapáleným amatérským muzikantem.
Jiří Krejča žije v Lanškrouně a má dvě děti, dceru Ivonu a syna Tomáše.
Rada města udělila pamětní medaili Jiřímu Krejčovi za aktivní dobrovolnou práci v oblasti sportu a turistiky a za přínos ke zviditelňování města Lanškroun prostřednictvím spolupořádání dálkového pochodu Lanškrounská Kopa.
Ilja Michalec
Ilja Michalec se narodil v roce 1952 v České Lípě v muzikantské rodině. Talent k hudbě podědil po své matce, která až do svých 70 let působila jako sbormistryně smíšeného pěveckého sboru Zvukobor v Chocni. Na veřejnosti se poprvé představil v osmi letech, kdy díky učitelce základní školy, která si všimla jeho talentu, vystoupil na městských oslavách v Chocni s vlastní orchestrální skladbou.
V době školní docházky se zúčastňoval hudebních soutěží a vystupoval na různých společenských akcích. Absolvoval hudební školu obor klavír, housle a křídlovka. Jako samouk se naučil hrát na kytaru, basovou kytaru, bicí a harmoniku.
Během základní vojenské služby vedl hudební těleso, které získalo 1. místo v armádní soutěži ASUT 1974 v Plzni. Po návratu z vojny založil v Lanškrouně kapelu Generace X a deset let hrál jako klávesový hráč v legendární východočeské kapele ORION, kterou také později vedl.
Jeho skladby zazněly v České televizi, v televizi NOVA, televizi Noe a na hudební stanici Óčko. Natáčel v rádiu RTL, ve studiu Českého rozhlasu, v nahrávacím studiu Propast Petra Jandy.
Od roku 1999 vede jazz-popovou kapelu ONE BRAIN složenou z mladých muzikantů a sedm let skupinu NEXT LEVEL, která hraje elektronickou a taneční muziku. Dosud složil přibližně 400 skladeb, úzce spolupracuje s básníkem Jiřím Žáčkem.
Od roku 2000 je také hudebním dramaturgem lanškrounského jazzového festivalu JAZZ A LITTLE OTHERWISE , letos se tedy konal již 15. ročník. Festival je výjimečný tím, že zde vystupují především mladé kapely, které hrají výlučně vlastní tvorbu a které nevystupují v komerčních rádiích ani televizních stanicích.
Pro Ilju Michalce je hudba nejen koníčkem, ale i velkou láskou. Živí ho ovšem práce „bezpečáka“. Dohlíží na bezpečnost zaměstnanců různých firem a zařízení v Lanškrouně a okolí.
Ilja Michalec žije s manželkou Jitkou v Lanškrouně, má dvě dcery, Gabrielu a Šárku.
Rada města udělila pamětní medaili Ilju Michalcovi za aktivní práci v oblasti kultury a za přínos ke zviditelňování města Lanškroun prostřednictvím pořádání hudebního festivalu Jazz A Little Otherwise.
František Motyčka
Pan František Motyčka se narodil v roce 1924 v Hercegovaci, české kolonii v Chorvatsku. Do Chorvatska se přestěhovali jeho dědeček a babička, kteří pocházeli z Horního Újezdu u Litomyšle a koupili zde levně půdu, která byla Čechům nabízena k hospodaření. Pět let navštěvoval českou školu v Hercegovaci a další tři roky chodil na osobní konzultace ke svému učiteli. Po ukončení osmileté základní školní docházky nastoupil na tři roky do učení k českému mlynáři.
Po jeho vyučení již probíhala 2. světová válka a on se 8. dubna 1944 přidal k partyzánskému oddílu, v rámci kterého roznášeli letáky nebo provokovali nepřátelské jednotky z úkrytu tak, že vystříleli veškerou munici. Posléze byl oddíl přidělen ke 2. brigádě 33. divize. Brigáda byla určena k doplňování padlých vojáků v divizi. Zde sloužil až do konce války, tedy května 1945, kdy došel s oddílem až do Záhřebu. V Chorvatsku bojovali s několika fašistickými státy, a to s Chorvatskem, Maďarskem, Bulharskem, Itálií a samozřejmě Německem.
Po válce se přestěhoval s manželkou Amálií do Jiřic na jižní Moravě, kde se jim v roce 1947 narodila dcera Milena. Poté se přestěhovali do Lanškrouna a v roce 1952 se jim narodil syn Jaroslav.
Pan Motyčka pracoval celý život v Tesle v čistící stanici odpadních vod. Přibližně dva roky, kdy byl již v důchodu, vypomáhal ve skladu.
Ve svých 91 letech se těší pevnému zdraví a stále jezdí na kole.
Rada města udělila pamětní medaili Františku Motyčkovi za aktivní účast v protinacistickém odboji.
Růžena Navrátilová
Paní Růžena Navrátilová, rozená Bílá, se narodila v roce 1924 v Bratislavě-Petržalce. Když jí byli tři roky, byla odvezena společně s bratry Karlem a Josefem do Dolních Heřmanic, kde je rozdělili do různých rodin. Po ukončení osmileté základní školní docházky dále pracovala na statku jako schovanka majitelů statku.
Během války pracovala v pozemním hnutí, kde působila jako spojka partyzánů v lese. Doručovala dopisy a různé zprávy, nosila partyzánům do lesa jídlo a různé pomůcky. Byla v kontaktu především s Josefem Hrabáčkem, Josefem Šulou a panem Bednářem, kteří se ukrývali před gestapem za protinacistický odboj. V domě ukrývala dva zajatce, přestože byla pod neustálým dohledem gestapa. Několikrát byla vyšetřována společně s Josefem Bílým. Zatčena nebyla pouze proto, že vyšetřování vedl německý četník Markl, který českým partyzánům pomáhal.
Po válce se přestěhovala do Rudoltic, kde i nadále pracovala v zemědělství. Později nastoupila na místo pomocné síly v kuchyni v Tesle, ze kterého se vypracovala na kuchařku pro učně. Současně se získáním nového zaměstnání se přestěhovala do Lanškrouna do vily paní Králové.
Po svatbě s Františkem Navrátilem nastoupila do kuchyně v jeslích a pracovala zde až do svého důchodu. S manželem vychovala dceru Růženu. Radost jí dělají dvě vnoučata, jedno pravnouče a květiny, bez kterých, jak řekla, by už nebyla naživu.
Rada města udělila pamětní medaili Růženě Navrátilové za aktivní účast v protinacistickém odboji.
RNDr. Lada Sitová
Lada Sitová se narodila v roce 1962 v Kolíně, vystudovala gymnázium v Přelouči a Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy Praha, obor Teoretická kybernetika, matematická informatika a teorie systémů. Na fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy studovala v letech 1982 – 1984 vybrané předměty novinářství.
Do Lanškrouna se přistěhovala před 30 lety, po ukončení studia. Nastoupila do Tesly, kde pracovala do roku 1997 jako programátorka. Poté byla zaměstnána ve společnosti AVX Czech Republic, Lanškroun na technickém úseku.
Od roku 1990 byla 10 let členkou redakční rady Lanškrounského zpravodaje, poté byla u vydavatele novin společnosti TG tisk Lanškroun zaměstnána jako redaktorka Listů Lanškrounska. Od roku 2012 přispívá na web Římskokatolické farnosti Lanškroun. V roce 2013 založila facebookový profil Lanškroun současný, kde pravidelně zveřejňuje zprávy a zajímavosti z města.
Po ukončení působení v Listech Lanškrounska pracovala jako osobní bankéřka ve společnosti UniCredit Bank, od letošního roku je zaměstnána jako referentka finančního odboru města Lanškroun.
Aktivní je i v činnosti pro lanškrounskou samosprávu, v letech 2002 – 2010 byla členkou Zastupitelstva města Lanškroun. Aktivně se podílí i na práci v poradních orgánech rady a zastupitelstva.
Lada Sitová žije v Lanškrouně, je vdaná a má tři děti.
Rada města udělila pamětní medaili Ladě Sitové za dlouholetou aktivní propagaci města.
Text: Petra Brejšová, Jana Kolomá, www.lanskroun.eu
Foto: Vendula Brýdlová
