Good afternoon, it is Sunday 15.12.2019. It is the nameday of Radana, tommorow is the nameday of Albína.

150930-1938Ve třicátých letech byl Lanškroun městem s většinově německým obyvatelstvem. Ve městě žilo 5 297 Němců a pouze 1 093 Čechů. V tomto období vzrůstal u sudetských Němců nacionalismus a touha po autonomii na československé vládě. Německé obyvatelstvo v Lanškrouně se v tomto nelišilo od ostatních sudetských oblastí, nicméně míra nacionalismu zde byla výrazně nižší, než například v severních Čechách.

 

V první polovině 30. let byli lanškrounští Němci umírnění
Přibližně do poloviny 30. let patřili lanškrounští Němci mezi ty umírněnější. V roce 1932 se starostou města stal Rudolf Zoffl zvolený za Německý svaz zemědělců. Tato strana a zejména pak starosta Zoffl byl loajální k Československu a podporoval udržení jednoty státu.
Ve volbách v roce 1935 se v celém pohraničí ukázala síla Sudetoněmecké strany (SdP), která díky hlasům sudetských Němců vyhrála parlamentní volby v celém Československu. SdP přirozeně vyhrála i v Němci obydleném Lanškrouně, kde dostala 29% hlasů. Tato hodnota byla ale nejnižší ze všech německy osídlených oblastí v zemi. Druhý nejvyšší počet hlasů ve městě získala německá sociální demokracie, která podporovala jednotu Československa. Až třetí nejvyšší počet hlasů dostala ve městě česká sociální demokracie.

 

Hákové kříže a nápisy „Heil Hitler“gympl
Během let 1937 a 1938 se u lanškrounských Němců naplno probudil nacionalismus a čím dál více toužili po připojení k Říši. Radikalizaci města podpořila návštěva předsedy Sudetoněmecké strany Konráda Henleina, která proběhla 17. května 1937. Míra radikalizace se pak naplno ukázala v květnu 1938, kdy se do města 1. května sjelo pět tisíc členů Sudetoněmecké strany, kteří uspořádali pochod městem pod heslem „Chceme jednu Říši, jednoho vůdce“.
Němečtí továrníci platili svým zaměstnancům za účast v pochodu 20 Kčs. Toho se podle některých zdrojů zúčastnilo až 15 tisíc lidí. V květnu 1938 proběhly i obecní volby, které v Lanškrouně drtivě vyhrála Sudetoněmecká strana. Její výsledek se blížil výsledkům SdP v severních Čechách, kde získala přes 90 % hlasů. K předvolební propagandě se připojilo i místní německé gymnázium, v jehož interiérech byly namalovány hákové kříže a nápisy jako „Heil Hitler“ a „Pryč s Čechy“.

V problémech se v předválečných letech ocitla i česká škola (dnes ZŠ Dobrovského), do které přestávaly chodit děti ze smíšených manželství. Školu oslabila i květnová mobilizace, při které byl do armády povolán ředitel školy Ludvík Leischner a jeden z učitelů.
Právě částečná mobilizace vyhlášená 20. května vyvolala mezi Němci nejistotu. V jejím důsledku uteklo asi 20 Němců z Lanškrouna do Říše.

 

Mnichovská dohoda znamenala okamžitý odchod Čechů
armada2Jedním z nejdůležitějších milníků bylo pro Československo 30. září 1938, kdy v Mnichově představitelé Velké Británie, Francie, Německa a Itálie učinili dohodu o postoupení Sudet Německu. Hned následující den, 1. října, začala evakuace českého obyvatelstva z Lanškrouna. Bohatší Češi se pokoušeli automobily, či koňskými povozy odvézt vše, co pro ně mělo nějakou hodnotu. Ti chudší zde svůj majetek nechávali a pěšky šli do sběrných táborů v České Třebové, nebo Ústí nad Orlicí. Náročná cesta do sběrných táborů si vyžádala několik obětí mezi starými, nebo nemocnými Čechy. Zaměstnanci tabákové továrny byli přeloženi do tabákových továren v Českých Budějovicích, Jihlavě, Táboře a Hodoníně. Z českých obyvatel zůstali v Lanškrouně pouze zemědělci a lidé žijící ve smíšených manželstvích. Na začátku října uteklo z města více než tisíc Čechů.
V 70. letech napsal místní kronikář Jindřich Chládek k evakuaci Čechů následující: „Kdo co mohl, vzal s sebou. Houfy uprchlíků vlekly se s ranci a vozíčky po silnicích. Na stěhování auta nestačila a za stěhování byly požadovány velké sumy. Při pohraničí byly přeplněny stanice stojícími a deponovanými vlaky, v nichž na otevřených uhlákových vozech byly vydány na pospas dešti stěhovací svršky uprchlíků. Kryté vozy byly totiž zabrány pro vojsko. Uprchlíci byli terčem německého posměchu.“
O radikalizaci některých Němců v té době vypovídá i sloh žáka třetí třídy německé měšťanské školy Kurta Fischera: „S uzlíkem pod paží přišli Češi do Lanškrouna. Nyní potřebovali často několik aut, aby mohli odvézti množství věcí. Vysmíval jsem se potichu Čechům a židům a těšilo mne, že my, sudetští Němci, máme přijíti tak brzy k Říši. Neboť 20 let česko-židovského panství bylo pro nás, sudetské Němce, přece trochu mnoho.“armada3
Na začátku října musela svou činnost ukončit i česká škola. 6. října přišel do školy telegram, ve kterém bylo stručné: „Státní zaměstnanci evakuovat“. Ze školy byl v nákladních automobilech odvezen nábytek, knihy a pomůcky. Po odvezených věcech následně pátral učitel Antonín Vrkota. Část věcí našel v České Třebové, Ústí nad Orlicí a v Jablonném nad Orlicí. Velká část věcí ale zmizela. České děti, které ve městě zůstaly, byly nuceny navštěvovat německé školy.

 

Pronásledováni byli i Němci loajální k Československu
Doba nebyla lehká ani pro Němce, kteří byli loajální k Československu a odmítali Hitlerovy myšlenky. Starosta Zoffl odmítal spolupracovat se Sudetoněmeckou stranou a poté, co se Lanškroun stal součástí Říše, byl Zoffl nucen rezignovat na místo starosty právě kvůli loajalitě k Československu. V roce 1941 byl nucen narukovat do Wehrmachtu a byl poslán na východní frontu. Když se v roce 1945 vrátil do Československa, tak mu byla udělena výjimka v tom, že nebyl odsunut do Německa, ale mohl se odstěhovat za dcerou do Rakouska.
Poté, co se Lanškroun stal součástí Říše, spáchal sebevraždu místní německý sociální demokrat Alfred Gerth.
Ředitel německé měšťanské školy a zemský poslanec za německou sociální demokracii utekl z Lanškrouna do Českých Budějovic, byl ale zatčen gestapem a následně umučen v Terezíně.

 

Význam Lanškrouna po přidělení k Říši pokleslarmada1
Jak již bylo řečeno, po přičlenění Lanškrouna k Říši byl nucen rezignovat starosta Rudolf Zoffl. Zrušeno bylo také zastupitelstvo a město začalo fungovat na vůdcovském principu. Starostou města byl státní správou jmenován Franz Nagl. Velký vliv měl i místní vedoucí NSDAP Leopold Mach. Prvním důležitým úkolem nového vedení města bylo přichystat slavnostní přivítání německé armády. Ta přijela v sobotu 8. října 1938. Město bylo vyzdobeno vlajkami s hákovými kříži a náměstí byla přejmenována na Náměstí A. Hitlera a Náměstí K. Henleina.
Význam Lanškrouna jako okresního města po přidělení k Říši značně poklesl. Lanškroun se stal nejmenším venkovským okresem ve vládním obvodě Opava. Ve městě si nezřídila sídlo ani NSDAP, která svou činnost v okrese řídila ze sousedního okresního města Králíky. pamova vilaV Lanškrouně ale fungovala SS, která své sídlo našla v opuštěné vile žida Waltera Pama. SS ale neobsadila všechny místnosti vily a toho chtěl využít zfanatizovaný dav asi 150 lidí, který se 10. listopadu pokusil vilu vyrabovat. Některým se podařilo do objektu proniknout a vilu poničit a vykrást. Ušetřeny zůstaly jen místnosti, které měla zabrána SS. Ta se po incidentu z vily odstěhovala.

 

 

Vysoké posty zastávali novousedlíci
V období války se do města přistěhovalo několik říšských Němců, kteří zde pracovali zejména ve státní správě a aparátu NSDAP. Komunity sudetských a říšských Němců mezi sebou neměly příliš dobré vztahy a držely si odstup. V roce 1942 proběhla změna i na místě starosty. Dosavadní starosta Franz Nagl byl poslán do Litoměřic, kde měl zastávat stejnou funkci jako v Lanškrouně. Lanškrounským starostou se stal Karl Franz, který žil ve městě jen krátkou dobu a původně sem přišel jako nižší úředník.
Samozřejmostí byly odvody místních zemědělců německé armádě. Do Lanškrouna bylo umístěno i několik zbrojních podniků.

 

Matěj Brýdl
Zdroje: Kronika města Lanškroun, Vlastivěda Lanškrounska