Dobré ráno, je pondělí 22.4.2019. Dnes má svátek Evžénie, zítra Vojtěch.

Lanškroun zažil 17. května 1945 krvavé účtování s Němci, při kterém jich jednatřicet zemřelo. Historici míní, že odplata Čechů tehdy přesáhla snesitelnou mez. Dochovaly se fotografie samozvaných soudců i Němců čekajících na trest.


V květnu 1945 původní němečtí obyvatelé Lanškrouna pocítili, co znamená odplata a nenávist českého obyvatelstva.

Weby potomků původních obyvatel Sudet obsahují i fotografie z účtování Čechů s Němci v prvních dnech po konci války. Například na stránkách Schoenhengstgau.eu věnovaných Lanškrounu lze zhlédnout i sérii fotografií ze 17. a 18. května roku 1945.

Tehdy se konal přímo na náměstí pod širým nebem lidový soud. Několik stovek Němců tam muselo stát s rukama nad hlavou. Nad jednatřiceti z nich vynesli divocí soudci ortel smrti.

Historik Dušan Šlahora žije v Lanškrouně už přes půl století a některé tyto fotografie dobře zná už dvacet let.

"Zvláště fotografie skupiny samozvaných soudců, které vede Josef Hrabáček, budoucí první předseda ONV v Lanškrouně. Je tam i tehdejší poručík, pozdější štábní kapitán Josef Hýbl-Brodecký. A je tam i záhadná žena, o níž se vedou spory. Nějaká Věra Moravcová z Jamného, které se v Lanškrouně říkalo Partyzánka," líčí Dušan Šlahora.

Dodává, že německé obyvatelstvo v Lanškrouně poznalo, jak se jim krutě vyplatilo vítat připojení Sudet k Říši v roce 1938. Asi pět stovek obyvatel Lanškrouna za války zemřelo v německé armádě, což byla desetina původního obyvatelstva tohoto města.

V osudné dny 17. a 18. května 1945 k nim přibyli další, kteří zemřeli tentokrát přímo v Lanškrouně. "Říká se, že ozbrojení partyzáni chodili po domech a hledali kolaboranty. Házeli je do požární nádrže i potoka a pak po nich stříleli," říká badatel Dušan Šlahora.

 

Řezníka hnali potokem, skončil v masovém hrobě
Velmi agilně a energicky si prý při účtování s Němci podle pamětníků počínal správce městské myslivny Alois Novotný. Se svou legální zbraní osobně hodně lidí zatknul a naháněl je na náměstí.

Například u mostu přes Ostrovský potok měl řeznictví Karl Kowarsch. "Asi byl aktivní henleinovec. Když si pro něho přišli, vyskočil z dvorku do potoka, utíkal potokem a oni ho v něm zastřelili," popisuje historik Dušan Šlahora.

Litomyšlský badatel Milan Skřivánek popsal celou událost v Lanškrouně asi vůbec nejlépe. Kowarsch podle něj skončil v masovém hrobě a zastřelil ho údajně jeho tovaryš. Lanškrounský lidový soud nepřežili ani Josef Neugebauer a Otto Dittrich.

Uvádí se, že 17. května zemřelo pětadvacet až jednatřicet lidí, podle různých svědectví a zápisů v kronikách. Němci uvádějí čísla mnohonásobně vyšší. K počtům mrtvých v Lanškrouně totiž připočítávají i řadu sebevražd Němců.

"Především starší lidé si nedovedli představit, že by své rodné město měli opustit, a tak raději volili dobrovolný odchod ze světa. Proto jsou na hřbitově hroby se jmény, která mají stejný den úmrtí," říká Dušan Šlahora.

Proč se vyřizování účtů 17. května konalo? Ještě ke konci války partyzáni vylepili v Lanškrouně letáky, že pokud bude nějaký Čech zabit, bude za něj potrestáno padesát Němců. Partyzánskou skupinu ve Výprachticích vytvořil mlynář Josef Hrabáček.

"Byli to takoví štábní důstojníci a psali si za války seznamy, kdo spolupracuje s nacisty. Třeba když německý lékař nechtěl ošetřit českého člověka," ukazuje historik poznámky Josefa Hrabáčka. Stojí v nich například: "Doktor Kellner, zubní lékař. Zuřivý Němec. Ze všech lékařů nejhorší." Nebo "Merkner. Zuřivý nacista, říšák, esesák, neomezený městský vladař."

Tyto záznamy prý často posloužily jako podklady pro lidový soud. "Zdálo se jim, že by konec války nebyl dostatečně oslaven a uctěn, kdyby nechali Němce jen tak," říká Dušan Šlahora.

Na sever od Lanškrouna působila odbojová skupina řízená ze Žamberka. Byla to vojenská posádka. Jedním z členů skupiny byl poručík Hýbl, který měl přezdívku Brodecký.

Tato skupina objížděla rajon a pomáhala civilním správám "zlepšit" situaci. V počtu asi třiceti lidí přijela i do Lanškrouna. S místními partyzány se dohodli na takzvaném lidovém soudu.

Časem se tyto skupiny navzájem obviňovaly, kdo za masakr může. Dcera Josefa Hrabáčka říká, to všechno zavinil Brodecký. "Náš táta ho musel poslouchat. Vojáci měli své rozkazy," líčila.

A dodává, že to dokazuje i zpráva nazvaná Václavík. Václavík bylo krycí jméno jednoho velitele posádky z Těchonína, která "čistící" akci v Lanškrouně organizovala.

"V té zprávě je dokonce jakýsi rozkaz o vyčištění Lanškrouna. Byla to akce těchto dvou skupin, civilní a vojenské. Sám Brodecký spáchal v hodnosti štábního kapitána někdy v roce 1951 sebevraždu. Neobstál po roce 1948 v komunistických čistkách a měl jít do civilu. To už neustál," líčí historik.

Ví také o dalších zajímavostech z poválečného Lanškrouna. "Na radnici v Lanškrouně se v roce 1945 usídlil jako čelný funkcionář jakýsi doktor Skála z Prahy. Prý přijel vlastenecky posílit Lanškroun. Funkcionařil rok a potom ho zatkli, protože do té nejkrásnější vily v Lanškrouně, kterou mu přidělili, nastěhoval ještě klavíry, koberce a obrazy z dalších asi deseti vil. Skončil u soudu v Chrudimi a už se do Lanškrouna nevrátil," líčí historik.

Záhadou podle Dušana Šlahory je, kdo snímky z lidového soudu udělal. "Jsou hlasy, že autorem fotek byl zřejmě někdo z těch postižených německých občanů Lanškrouna. To už se asi nedozvíme," míní historik.

"Možná je nafotil někdo z Němců, možná někdo z těch, kteří Němce stříleli. Ale je také možné, že to fotografoval některý z antifašistů," říká badatel.

Při volbách v roce 1932 totiž v Lanškrouně vyhráli sociální demokraté, fašisti byli až třetí. "Dokonce ještě ve volbách v roce 1935 byli sociální demokraté v Lanškrouně velmi silní. Když přišli po roce 1938 do Lanškrouna nacisté, první si vyřizovali účty s německými sociálními demokraty. Ty považovali za zrádce, že byli proti Hitlerovi a Henleinovi," říká badatel.

Autor: Petr Broulík

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Zaregistrovat a přihlásit se můžete v pravé části stránek.