Dobré ráno, je pondělí 22.4.2019. Dnes má svátek Evžénie, zítra Vojtěch.

MF DNES: Tragické události v americkém Westu se dotkly i tamní početné skupiny potomků vystěhovalců z Horní Čermné a dalších obcí na Orlickoústecku. Právě odtud se vydali před 160 lety do Ameriky a část z nich se usídlila právě v městečku West.


"Je mi moc líto, co se tam stalo, mezi postiženými mohou být i mí vzdálení příbuzní. Vždycky jsem si říkal, že bych se někdy právě do těchto míst po stopách svých vzdálených předků podíval," řekl bývalý hornočermenský starosta Miroslav Šilar.
Rod Šilarů patří k velmi početným a jeho domácího srazu před pěti lety se zúčastnili i potomci Šilarů z Texasu.
V roce 1995 se sraz Šilarů uskutečnil právě v městečku West a spolu se svým již zemřelým otcem se ho zúčastnil také dnešní senátor Petr Šilar, který se dostal do povědomí hlavně snahou o zrušení letního času.
"Pamatuji se, že West je malé městečko, zeleně v něm moc není. Česká komunita tam drží pohromadě, vycházel tam i česky psaný časopis Hospodář, v češtině už poslední. Hodně se věnují práci ve spolcích a v kostelích Moravských bratrů," řekl Petr Šilar.


K městu v Texasu patří klasické koláče
A samozřejmě se tam setkal i s nejznámějším českým pokrmem, slavnými koláči, které lze koupit v mnoha pekárnách, na benzinkách nebo přímo v obchodech zaměřených na koláče.
Tragédie potomků někdejších příbuzných a sousedů senátora velmi zasáhla.
"Víme o sobě, občas si vyměňujeme e-maily, chodí mi jejich časopisy. Určitě se jim ozvu a zeptám se, jak velké škody výbuch české komunitě způsobil," řekl Petr Šilar.
Jeho otec pomáhal potomkům někdejších vystěhovalců sestavovat rodokmeny jejich rodin. Tím prvním organizátorem vystěhování byl Josef Lidumil Lešikar z vesničky Nepomuky u Horní Čermné.
Prvních 74 Čechů z této oblasti opustilo své domovy a vydalo se na cestu z nádraží v Ústí nad Orlicí a potom z přístavu v Hamburku v roce 1851. Cestu jich přežilo jen 38. Druhá velká skupina opustila Orlickoústecko o 23 měsíců později. Další velká skupina emigrantů zamířila do Texasu již hlavně z Valašska.
"V období občanské války bylo v Texasu již okolo sedmi set Čechů. Toto číslo vzrostlo během následujících let, kdy sčítání lidu ukazuje, že v Texasu žilo okolo 9 200 občanů, kteří se narodili v českých zemích, a roku 1910 se číslo zvýšilo na patnáct tisíc. Roku 1940 žilo na území Texasu 62 680 lidí, jejichž mateřským jazykem byla čeština," uvedla Nela Králová ve své práci o Češích v Texasu.


Češi zakládali spolky a dělali tlačenky
Podle ní byli čeští krajané v Texasu především velmi úzce spjati s rodinným společenstvím a fixovali se na půdu a zemědělství. Po založení osad začali rozvíjet kulturní život a prostřednictvím nejrůznějších spolků a sdružení udržovali českou kulturu stále v povědomí.
Vedle slavných koláčů zaujali okolí i klobásníky, tedy malými druhy párku uvnitř těsta, tlačenkou, jitrnicemi, buchtami i štrúdly. V Texasu je stále populární polka a i dnes je možné slyšet na nejrůznějších festivalech staré české písničky.
Na začátku všeho byl již zmíněný Josef Lidumil Lešikar, sečtělý krejčí, který si dopisoval i s Boženou Němcovou a jehož pamětní deska je umístěna na chaloupce č. 1 ve vesničce Nepomuky. Také jeho praprasynovce Miloše Lešikara tragické události ve Westu nenechaly klidným.
"Samozřejmě mě dění ve Westu zajímá, možná víc než jiné Čechy, i když přímo ve městě předky nemám. Dění v české komunitě jsem sledoval za života svého otce díky krajanským časopisům a nyní jen na dálku. Ale těší mě, že v Texasu je muzeum vystěhovalectví z celé Evropy a jeden z jeho hlavních exponátů je srub mého předka Josefa Lidumila Lešikara," řekl Miloš Lešikar.


Autor: Jaroslav Hubený

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Zaregistrovat a přihlásit se můžete v pravé části stránek.