Dobré poledne, je středa 23.1.2019. Dnes má svátek Zdeněk, zítra Milena.

viktorV minulém díle kapelník Josef Kopecký zmiňuje, že Orionem prošlo asi dvacet bubeníků... Jedním z nich byl i Viktor Novák, který v roce 1964 nahradil tehdejšího bubeníka Antonína Švédu. S Orionem hrál asi rok, do doby než narukoval v říjnu 1965 na vojnu. „Vzpomínky mám velmi živé, nejen na ORION, ale i na město Lanškroun, kde si mi moc líbilo,“ píše Viktor Novak. Možná tím spíš, že v prosinci 1968 s manželkou emigrovali přes Rakousko, do Johannesburgu (Jihoafrická republika), kde Viktor budoval svoji kariéru ve firmě Siemens. V roce 2000 byl "odvelen" do Siemens Namibia, kde pracuje dodnes.

 

Před čtyřmi lety jeho manželka, paní Jiřina, zemřela. Jejich syn nyní žije v Německu.

V roce 2008 napsal Viktor Novak článek nazvaný „Vzpomínka z Namibie“, který byl otištěn v Listech Lanškrounska. V něm velmi výstižně popisuje právě období svého působení v Orionu.

S jeho laskavým svolením, jež komentoval slovy: „Možná by se můj článek hodil, je v něm tak nějak i moje srdce vzpomínek,“ text velmi rádi zveřejňujeme:

 

 

 

Vzpomínka z Namibie

Vzpomínám na Lanškroun, kde jsem se vyučil a v letech 1961 až 1964, před odchodem na vojnu, působil jako člen skupiny ORION.

Vzpomínek je mnoho, taková doba se nedá zapomenout. Tehdá jsme neměli moc velký přístup k muzice, která byla populární ve světě, tak zvaný BIG BEAT.

Poslouchali jsme Radio Luxemburg, já jsem stával s mojím “transistorákem” u potrubního vedení, abych dostal lepší příjem, Pepa Kopecký nahrával a pozorně poslouchal, které skladby by bylo možno nacvičit a přidat do našeho repertoáru, vybíral skladby, které by se líbily publiku.

Hrávalo se mimo jiných zájezdů do okolních měst a zahraničí jako Německo, Maďarsko (kde jsem se bohužel nezúčastnil…) také na “Střeláku”, bylo to většinou ve středu, tak zvané ”HRÁTKY” a bývalo tam nabito. Hrálo se k tanci i poslechu, skladba “In the Mood”, kdy se opakovaně přidávalo, tanečníky a tanečnice doslova rozdováděla.

V tempu a zápalu hry mi někdy začal ujíždět velký buben, šlapka se mi vzdalovala, a tak bývalý bass-kytarista a zpěvák Ruda Wolf během hry přikročil a buben mi vrátil do původní polohy nebo blokoval nohou. Malý “virbl” bubínek bylo nutno (hlavně v zimě) občas nahřát u místních roztopených kamen, neboť se kůže neposlušně povolovala.

Jezdívalo se firemním autobusem Tesly, byl to Ikarus se zamontovaným motorem Tatry 111. Jezdívali s námi nejbližší fanoušci, kteří také pomáhali nosit a stavět aparaturu, o kterou se po technické stránce staral můj spolužák pocházející z Chocně, Jirka Kopecký.

Postavil tenkrát upravený reproduktor s tak zvanou ”ozvěnou” (ECHO) pro sólo Pepy Kopeckého ve skladbě skupiny Shadows ”The young ones“.

Různých příhod bylo mnoho, na jednu se nedá též zapomenout, kdy náš kapelník a vedoucí skupiny Pepa Kopecký byl doslova elektrifikován při odkládání kytary spoluúčinkující skupiny ze Svitav (mimo jiné mého rodiště), jejich aparatura konfliktovala s naší aparaturou – údajně špatné uzemnění na jejich straně!! Nebyla to příjemná situace, nebylo možno se ho ležícího na podiu dotknout, sousední kytara mu byla záhadným způsobem vykopnuta...

Pozdní příchody na zkoušky v ”KULTURÁKU” byly pokutovány penězi, ty pak byly používané na nové struny a podobně. Pepa jako vedoucí o něco starší než my ostatní, dbal na pořádek a docházku, ode mne při nácviku a hraní skladeb vyžadoval tak zvané perfektní “kulomety” trochu z potížemi, ale snažil jsem se jak nejlépe to šlo. Dnes bych mu je ještě rád předvedl.

Hrávaly se skladby různého druhu, něco od Beatles, jako populárni skladba ”All my loving”, instrumentální skladba ”Apache”, Pepa Kopecký bravurně ovládal instrumentalní skladbu “Amurada” od skupiny Shadows, Ladislav Schlegel bezvadně zpíval song “Have some fun tonight“, Miroslav Stejskal (Icek) exceloval svým ”suchým” hlasem v mnoha dalších skladbách, velmi dobře zpíval song ”Život je pes” – originál od Pavla Sedláčka. Ruda Wolf s více ”sametovým” hlasem mimo jiné také zpíval se skupinou pana Chládka “NONET”, kde spolu s Líbou Urbanovou (doufám, že se všichni na Líbu pamatují), moc hezky zněly skladby jako “O nás dvou“ (…už Goethe psal,… ), moc jim to ladilo, originál Milan Chladil a Yveta Simonová.

Hrávalo se též na zimním plesu v “Kulturáku”, kde hudba Nonetu a Orionu zněla do ranních hodin. Při takové příležitosti nám vypomáhal na saxofon Lubomír Vejrek od Nonetu, Ladislav Schlegel též exceloval v moji nejvíce oblíbené skladbě “Ave Maria”, zpíval ji německy, anglické texty byly bohužel jen odposlechnuty, ale nijak to nikomu nevadilo. Dnes vím, že i ta angličtina nebyla tak špatná.

Publikum nám “nalévalo” krev do žil, hrálo se lépe a lépe, když se hudba líbila, už tenkrát po určitých skladbách doslova šíleli! Zdálo se, že (jak jsme tenkrát komentovali naši snahu) ”To jsme to zase rozsvítili“. Podle chování našich fanoušků to určitě byla pravda.

Při jednom z našich vystoupení se dokonce přišel podívat a poslechnout sám pan ředitel Tesly Ing. Pajerek, který si po chvíli poslechu, podle zprávy Zdenka Syrového (tehda předseda ČSM)… “Hoši, je to dobrý...”, pod stolem podupával do rytmu. Byla to asi taková podniková inspekce, jestli se to vůbec dá poslouchat, před plánovaným zájezdem do tenkrát Východního Německa. Zájezdy byly většinou organizovány tehdejším předsedou ČSM Zdeňkem Syrovým. Jeho kancelář byla v prvním patře Kulturního domu, kde jsme sedávali a vybírali skladby do příštího repertoáru.

Vzpomínám též na našeho občasného komentátora Oldřicha Zítka, který svým humorem bavil publikum.

Hledal jsem teď nějaký obrázek ke svým vzpomínkám, ale fotilo se velmi málo, ani nevím proč. I když jsme měli moc hezké speciálně ušité úbory, byla to černá košile kolem límce lemovaná bílou stuhou, na levém rukávu byl vyšitý znak souhvězdí ORIONU a pod znakem napsáno ORION. K černé barvě košile pasovaly šedé kalhoty...

Po všech různých příhodách s bicí soupravou a podobně se zakoupila nová souprava a jestli se dobře pamatuji, tak i nové kytary, tenkrát nazývané přezdívkou "PÁDLA" (jako vesla na veslování) a to proto, že elektrické kytary jsou ploché, barva kytar byla červená.

Dokonce si pamatuji i naši ZNĚLKU hranou na začátku vystoupení, při které se všichni kytaristé (byli tři: Pepa, Láďa a Ruda) souměrně pohybovali doprava a zpět ... 

Viktor Novak

 

Foto:

Viktor Novak, na druhé fotografii je zachycen se svojí druhou manželkou, paní Elizabeth, s níž se oženil teprve před několika měsíci.

3 - Bubeník Viktor Novak s Orionem na snímku z roku 1965

 

Všechny díly seriálu najdete na
http://www.lanskrounsko.cz/cz/historie/spolecensky-dum-v-lanskroune