Seriál o Společenském domě, díl 10.: V roce 1965 patřila kultura pod JZK, restauraci vedl Eduard Marek

sd10O tom, jak fungovala v roce 1965 kulturní činnost ve Společenském domě, vypovídá závodní časopis lanškrounských Tesláků "Svět kolem nás" z prosince roku 1965. Kulturu ve městě měl na starosti Jednotný závodní klub (JZK), který byl financován dvěma největšími podniky, Teslou a Východočeskými papírnami.

Tajemník JZK Josef Pišťáček zhodnotil ve zmíněném vydání časopisu dosavadní činnost, jež zahrnovala například přednášky ČSVTS (Československé vědecko-technické společnosti), kurzy němčiny a angličtiny, činnost hudebních souborů, výuku hry na klavír, housle a harmoniku (zájem byl také o hru na kytaru, ale chyběl učitel), kroužků esperanta a filatelistického.

Tradici už tenkrát měly taneční kursy, které vedli manželé Křížovi ze Svitav. Fungovala zde knihovna, jež nabízela přes 5 tisíc publikací a měla 400 stálých čtenářů.

O čtvrt roku později, ve vydání z 8. dubna 1966, se objevuje návrh kulturní dům rekonstruovat. Jako akutní se jeví dvě věci: instalace ústředního topení, o jehož financování byla požádána Krajská odborová rada a úprava okolí budovy. Píše se doslova: „Úprava okolí budovy by se již neměla odkládat! Jestli jsme již my snad přestali vnímat to, co je již delší dobu zčásti skládkou a zčásti spíše houštím než zahradou, pak poznámky zákazníků, kteří jsou často i našimi hosty, nejsou v tomto směru příliš lichotivé.“

Ti, kdo zažili oslavy Svátku práce za socialismu, si pamatují, jak se před 1. Májem vše vylepšovalo, rekonstruovalo, natíralo a uklízelo. Právě v těchto souvislostech byly ve Světě kolem nás z 22. dubna 1966 zveřejněny dvě fotografie nepořádku kolem kulturáku s následujícím textem:

„Před 1. májem se všichni snažíme vytvořit si pěkné prostředí. Kolem Kulturního domu je však již dlouho takový nepořádek, že je tento stav často středem kritiky. V minulém týdnu se sice s úklidem začalo, ale do 1. Máje zbývá již jen několik dní a práce na úklidu je tam stále dost. Copak letos nepomohou ani svazáci?“

Zda svazáci pomohli, či ne, to se již z dalších číslech časopisu zjistit nedalo.

 

 

 

Restauraci Společenského domu převzal v roce 1965 pan Eduard Marek

O vzpomínky na tuto dobu se s námi v krátkém rozhovoru podělil ing. Bohumil Bernášek:


Znal jsi Eduarda Marka, který nastoupil jako vedoucí restaurace SD v roce 1965?
Pan Eduard Marek byl legendární lanškrounský restauratér, patřil ke generaci mých rodičů. Hospodu údajně už provozovala před válkou v Lanškrouně jeho matka, a to snad někde v Kypuši. Pokud vím, tak pocházel ze smíšeného manželství a ve válce musel narukovat do Wehrmachtu. Znalosti češtiny, coby slovanského jazyka, se mu potom hodily kdesi u Stalingradu, Němci se tam Rusům vzdávali a pan Marek prý fungoval coby armádní tlumočník. Podobné historky ovšem vyprávěl jen v pozdních nočních hodinách. Pokud vím, tak v Lanškrouně pracoval v restauraci Na koupališti a později přešel do Společenského domu a udělal z něho na tu dobu špičkovou restauraci.

 


Pokusil by ses ho popsat? Jak vypadal? Jakým dojmem působil?
Byl to takový typický hospodský ze staré éry. Menší, podsaditý pán, s hlubokým nakřáplým hlasem. A hlavně se s ničím a nikým moc nemazal. Když nám později v Ústí nad Orlicí zakazovali diskotéky tak šel na městský národní výbor práskat do stolu, že „kazej mladejm zábavu“ a to bez ohledu na to, jaké problémy by mu to mohlo, coby „socialistickému vedoucímu“, způsobit. Tak trošku si představte Rudolfa Hrušínského nejstaršího.



Vařilo se v té době v kulturáku? Jaká byla oblíbená jídla a jaké ceny?
V té době se tam normálně vařilo, večer se tam samozřejmě chodilo na pivo. Vzpomínám si, že jsme tam chodili jako studenti. Dávali jsme si smažený sýr, to byl hit už tenkrát, tehdy stál v kulturáku 4,80 Kčs, s novými bramborami 5,10 Kčs. Na ty krásné ceny si vzpomněli moji spolužáci na nedávném srazu průmyslovky.



Byl tam pan Marek sám, nebo měl personál?
Pamatuju si, že tam měl dvě servírky, platinové blondýnky. To byla barva vlasů, která v té době „frčela“. Ty dámy byly mladými muži velmi obdivované. Jeho paní Luisa výborně vařila, v dalších hospodách, kde později působil, mu vedla kuchyň. Ale jestli vařila i v kulturáku, to už nevím. Odhadoval bych, že ano.



Z několika stran jsem slyšela, že pan Marek odešel z Lanškrouna do Ústí nad Orlicí. Je to pravda?
Když skončil v kulturáku, odešel do Ústí nad Orlicí, kde nejprve dělal vedoucího taneční vinárny Domino, která je v suterénu Roškotova divadla. No a já jsem tam jezdil v sobotu a neděli hrát coby disc-jockey. V té době to byla jediná pravidelná diskotéka široko daleko, mladí lidé se tam sjížděli z celého kraje a pan Marek tomu všemu šéfoval se svým osobitým šarmem.
Markovi koupili bývalou Kociánovu vilu při výjezdu z Ústí na Letohrad před železničním přejezdem, vpravo nahoře na kopci. Ta vila má (nebo měla?) v průčelí na fasádě housličky. Později byl dlouhá léta vedoucím v hotelu Moskva, dnes Padevět v České Třebové. Další jeho štace byly Říčky v Orlických horách, dnes už neexistující dřevěný bufet u spodní stanice lanovky, to už ale byl na důchodě. Pokud je mně známo, tak Markovi dožili na začátku 90. let v Litomyšli.

 

 

Víš něco o dětech manželů Markových?
Měli dvě děti. Irenka je ročník 1952, je provdaná ve Španělsku. Syn se jmenoval stejně jako táta, Eduard, narodil se asi v roce 1956, pokud vím, tak je od osmdesátých let v Německu.

 

Děti pana Marka se nám bohužel zkontaktovat nepodařilo, o to větší díky patří Bohumilu Bernáškovi za jeho vzpomínky.

Velké poděkování patří také panu Karlu Kloučkovi z Říček v Orlických horách, který nám poskytl fotografie manželů Eduarda a Luisy Markových.


Marie Hrynečková

 

 


Foto:
1 a 2 – Svět kolem nás z 18. 12. 1965
3 – Svět kolem nás z 8. 4. 1966
4 – Svět kolem nás z 22. 4. 1966
5 a 6 – pan Eduard Marek
7 – manželé Markovi
8 – paní Luisa Marková

 

 


Zdroje:
- Svět kolem nás č. 48 z 18. 12. 1965
- Svět kolem nás č. 14 z 8. 4. 1966
- Svět kolem nás č. 16 z 18. 4. 1966

 

 

Předchozí díly:

http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/4750-serial-o-spolecenskem-dome-prave-zacina-piste-ho-s-nami

http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/4754-serial-o-spolecenskem-dome-dil-1-langerova-vila

http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/4770-serial-o-spolecenskem-dome-dil-2-konec-langerovy-tovarny

http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/4801-serial-o-spolecenskem-dome-dil-3-za-valky-byla-ve-vile-restaurace

http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/4844-serial-o-sd-dil4-vila-v-roce-1948-vyhorela

http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/4882-serial-o-spolecenskem-dome-dil-5-pozar-sledovali-z-oken-protejsi-restaurace

http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/4974-serial-o-sd-dil-6-ze-zlatnicke-dilny-vznikl-spolecensky-sal

http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/5044-serial-o-sd-dil-7-ve-vile-byly-jesle

http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/5289-serial-o-sd-dil-8-v-roce-1959-vznikla-tanecni-skupina-nonet

http://www.lanskrounsko.cz/cz/zpravodaj/5316-serial-osd-dil-9-stavebnich-uprav-se-dockala-restaurace