Dobré ráno, je úterý 18.6.2019. Dnes má svátek Milan, zítra Leoš.

NáměstíLanškroun nechtěl do Československa
„Národní radou jménem českého národa proklamován česko-slovenský stát“ tento zápis byl napsán do lanškrounské městské kroniky 28. října 1918. Lidé z Lanškrouna se však v té době necítili být součástí „českého národa“, protože zde byla většina německého obyvatelstva.

Jeden z příkladů je poměr zaměstnanců v lanškrounské továrně na tabák (býv. budova Tesly na Nádražní ulici), kde bylo v roce 1918 zaměstnáno 1094 dělnic a dělníků německé národnosti a 164 pracovníků české národnosti.
Po vzniku ČSR odmítlo město uznat vládu nového státu, a tak vytvořilo německou národní radu, která se hlásila k tzv. Deutsch-böhmen (Německé Čechy - heslo, pod kterým se pokoušeli vlivní němečtí nacionalisté v roce 1918 o zřízení samostatného správního území v pohraničních oblastech severních a západních Čech s převahou německého obyvatelstva. ). V listopadu roku 1918 vpadl do Lanškrouna vojenský oddíl z Vysokého Mýta a město bylo donuceno uznat, že je součástí ČSR. K nacionalistickým vystoupením proti novému státu však docházelo ještě do roku 1919. Postupně se odpůrci zklidnili a v průběhu 20. let došlo ke zvýšení počtu českého obyvatelstva a byla zde i zřízena česká měšťanská škola (dnešní ZŠ na ulici Dobrovského). Přebudováním a rekonstrukcí bývalého městského pivovaru vznikly v 30. letech 19. století prostory pro činnost Okresního úřadu (dnes škola na nám. J. M. Marků).
Za první republiky přispívalo v Lanškrouně ke komfortu množství služeb jako byli maséři, lázně (dnes – koupaliště na Dlouhém rybníku), ale i chemická čistírna, několik hotelů, restaurací. Filmy se mohly promítat na třech místech Lanškrouna. Ve městě fungoval také ostrostřelecký spolek, který udržoval celý areál Střelnice a pořádal vyhlášené bály, spolkové večírky, koncerty a každoroční královské střelby. Zdrojem obživy byla již zmiňovaná tabáková firma, malé živnosti pro potřeby obyvatelstva a později se zde uplatnili i úředníci.

 


Československo se tvořilo ve Francii
Se začátkem První světové války, v roce 1914, se v Rakousko-Uhersku přestalo mluvit o národnostních otázkách. Českoslovenští politici toho dokázali využít a začali prosazovat samostatnost a nezávislost na Vídni. Velmi aktivní, na rozdíl od českých domácích politiků, byl československý exil (v čele s T. G. Masarykem) a československé legie, které odmítaly bojovat na straně Rakousko-Uherska.
V létě 1918 Masaryk, za podpory států Dohody (Francie, Velká Británie, Rusko), sestavil v Paříži prozatímní československou vládu. 14. října byla v Česku generální stávka kvůli vyvážení potravin ze země.V Písku byl dokonce předčasně vyhlášen samostatný československý stát.
28. října se v Paříži setkal E. Beneš s československým Národním výborem, v jehož čele stál Karel Kramář. Téhož dne večer vydal Národní výbor „zákon o zřízení samostatného státu československého“. O dva dny později byla přijata Martinská deklarace, která připojila Slovensko k Českým zemím.
25. února 1919 byla ohlášena výroba vlastní měny. 8. května, po jednání rusínských rad v Užhorodě, se k Československu připojila Podkarpatská Rus.
29. února 1920 schválilo Národní shromáždění ústavu, která prohlásila Československo za demokratickou republiku v čele s prezidentem. Zákonodárnou moc vykonávala, stejně jako dnes, Poslanecká sněmovna a Senát.
Evropský vzor demokracie fungoval v Československu 20 let (1918 – 1938), poté zde byla více než 50 let totalita – nejdříve pravicová, poté levicová. Na přelomu roku 1989 a 1990 byla na našem území obnovena demokracie, která funguje v České i Slovenské republice již 19 let.


Významné osobnosti 28. října:
JUDr. Karel Kramář (1860 – 1937) byl československý politik. Stal se prvním ministerským předsedou ČSR.Účastnil se prvního odboje a také byl předsedou Československé národní demokracie a předsedou Národního sjednocení.

Milan Rastislav Štefánik (1880 – 1919) byl generál francouzské armády, politik a slovensky astronom. Organizoval československé legie a byl také členem Národní rady v Paříži a první československý ministr národní obrany. Je považován za zakladetele Československa.

Antonín Švehla Dr. h. c. (1873 - 1933) byl předsedou třech československých vlád, poslancem Národního shomáždění, ministrem vnitra a předsedou Agrární strany.Účastnil se činnosti Českého svazu, byl v popředí Maffie a také stál v čele Národního výboru.

Edvard Beneš (1884 – 1948) za 1.sv.v. organizoval vnitřní odboj. Byl ministr zahraničí a poté i druhý československý prezident. Po přijetí Mnichovské dohody abdikoval a na prezidentské křeslo usedl opět v roce 1946. Po válce vydal kontroverzní "Benešovy dekrety", kterými se upravovala konfiskace majetku Němců, Maďarů a kolaborantů.

Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1937 ) byl filozof, pedagog a politik. V roce 1918 byl zvolen prvním československým prezidentem (byl zvolen 4x). Masaryk se svou vládou vytvořil jeden z moderních a vyspělých států meziválečné Evropy.


Pavlína Hajzlerová & Matěj Brýdl
Zdroje:
www.wikipedia.org
Vlastivěda Lanškrounska - KRAJEM KORUNY ZEMĚ