Při Společenském domě byl koncem šedesátých let založen Hifi klub Lanškroun. Po celou dobu, až do konce osmdesátých let, ho odpovědně vedl ing. Jiří Beránek, který pracoval v Tesle na hybridních integrovaných obvodech. Hifi klub měl asi třicet členů a příznivců, většinou Tesláků, byli tam např. Čeněk Kotrba (zkušebna), Zdeněk Fodor (investice), Jan Jetmar (vývoj kondenzátorů), František Plíva (poloprovoz), Jan Petráček, Eda Dietzel (elektrodílna), Leo Burian (UMP Sázava)...

"Tehdy vycházel časopis pro audiotechniku „Hudba a Zvuk“, který jsme odebírali. Ten časopis byl pro nás velkou inspirací a vodítkem," vzpomíná Čeněk Kotrba. "Byly tam hudební recenze, návody, testy zařízení, tenkrát v podstatě nic jiného nebylo. Byla to pro nás taková duševní „potrava“, začíná své vyprávění o tehdejších „zvukařích“, kteří působili v kulturáku, Čeněk Kotrba.

Měl Hifi klub nějaké „své“ prostory?
Pro naši činnost jsme získali malou místnost v suterénu SD, vedle jeviště. Byla tam taková dvě malá, zamřížovaná okénka, kterými jsme koukali z podhledu na ulici. Měli jsme tam víceméně sklad techniky a materiálu. Byla to ale velmi malá místnost, takže akce Hifi klubu jako schůzky, přehrávky probíhaly v Technickém kabinetě, v 1. poschodí vily. V naší činnosti nám vedení SD vycházelo vstříc, nejprve to byl pan Sokol, později Karel Mikuláš a po něm Pavel Šilar.

Dokážete si pane Kotrbo vzpomenout, jakým technickým zařízením jste tehdy disponovali?
Díky podpoře Tesly jsme se postupně vybavovali na tu dobu slušným až špičkovým zařízením pro audio činnost. Měli jsme například reprobedny a zesilovače z Elektroniky Praha, reprobedny a mikrofony AMD z produkce Tesly Valašské Meziříčí, CD přehrávač MC901 a gramofon NC 420 z Tesly Litovel, mixážní pult EPP102, tuším z Elektroakustiky Blava. Měli jsme i zahraniční zařízení např. cívkový magnetofon Philips, kazetový magnetofon Sony, mikrofony Shure. Spoustu dalších audio doplňků, hlavně redukce, kabely a přípravky, jsme si vyráběli sami, většinou podle návrhů ing. Beránka.
V té době jsme měli špičkové technické vybavení, určitě nejlepší na okrese. Díky tomu jsme mohli zajišťovat pozdější hlavní činnost Hifi klubu, a to ozvučování prakticky všech kulturně společenských akcí, které se pořádaly ve Společenském domě a nakonec i mimo něj.

Uvedl byste nějaké konkrétní příklady akcí, které jste sami pořádali? Slyšela jsem, že velmi oblíbené bylo například tzv. Divadélko hudby, které probíhalo v pravém přísálí.
Při Divadélku hudby jsme vlastně představovali různé hudební skupiny. Bylo to povídání o kapelách a také se pouštěly jejich písničky. V literárních pásmech jsme uváděli Wericha, Suchého, Šlitra...
Pro členy a veřejnost jsme pořádali přehrávky. To byly hudebně literární pořady, hlavně v technickém kabinetu SD. Pro různé organizace, spolky a sdružení jsme pak v sále a v přísálí zajiš´tovali ozvučení všech možných akcí – konference, besedy, soutěže, schůze, ale i taneční výuku (manželé Křížovi). Tyto akce se konaly jak na místní /městské i teslácké úrovni/, tak i v rámci okresu a bylo jich za dobu existence HiFi klubu nepočítaně…

Nesmíme zapomenout na pravidelné ozvučování oblíbených „splnění“ pro různé provozy Tesly.
To bylo hodně náročné. „Šňůra „splnění“ Tesláků se konala vždy koncem roku, většinou ve všední den, po práci. Nejlepší splnění mívala velká střediska jako elko, empáky, nástrojárna, zámečna, samozřejmě Plyšan. Zpravidla bývalo třeba pět, šest splnění za sebou, to jsme se nezastavili. Lidi byli spokojení. Na splněních se nehrávalo moc českých skladeb, ale spíš tehdejší oblíbené zahraniční skupiny jako ABBA, Smokie, Boney M., Amanda Lear, Queens...a nesmím zapomenout na oblíbenou Zaragozzu band, ta to vždycky rozproudila….
Ozvučovali jsme i tzv. Teslácké olympiády, kdy se do Lanškrouna sjížděli sportovci z pobočných závodů Tesly – Jablonného, Blatné, Jihlavy a Ostravy. Olympiáda probíhala na všech lanškrounských sportovištích a večer se sportovci sešli v „kulturáku“. Bylo domluvené, že se bude hrát do půlnoci, jenomže o půlnoci to všechno jásalo a tančilo…. Byla jedna hodina, půl druhé a nikdo nechtěl odcházet. Potom přišel šéf a domluvil se s elektrikářem, aby nám vypnuli elektriku …. Jenže se zjistilo, že to nelze, že by mohlo všechno zhasnout a nastal by zmatek a chaos. Tak jenom „blikli“, ale my jsme toho využili a mohli jsme skončit. Jinak jsme snad museli hrát do rána, sportovci byli k neutahání…
Také jsme ozvučovali spartakiádu v Lanškrouně, která probíhala na fotbalovém hřišti, naposledy v roce 1985. To si pamatuju, protože to byla jedna z nejlepších spartakiád. Při ozvučování spartakiády jsme seděli nahoře v kabině, jak je časomíra. Před okénky byl z lešení postaven náčelnický můstek. My jsme okénkem koukali na na plac a hlavně na náčelníka skladby, abychom přesně pustili tu správnou skladbu ke cvičení ... To bylo samozřejmě o nervy, tam se nedaly moc dělat chyby.
Ozvučování Monstrkoncertů na nádvoří SD, to byla kapitola sama pro sebe… všechno zařízení vytahat, pospojovat, vyzkoušet, nastavit pro jednotlivé zpěváky, konferenciéra, nástroje….počkat, až přestanou „šibovat“ vlaky, modlit se, aby nezačalo pršet… po koncertu všechno očistit, smotat, odstěhovat, uklidit…to už byli všichni diváci dávno doma.. Později se Monstrkoncerty přesunuly do zámecké zahrady, u toho už jsme nebyli.

Říkal jste, že Hifi klub měl asi třicet členů, na ozvučování akcí se ale asi všichni nepodíleli, že?
Pravidelně jsme se střídali, nejčastěji v sestavě ing. Beránek, já, Zdeněk Fodor, Jan Jetmar, Leo Burian, Jan Petráček a František Plíva. Jako zvukaři jsme měli dobré jméno i mimo Lanškroun. Dokonce jsme navrhli a realizovali ozvučení Malé scény v Ústí nad Orlici. Pravidelně jsme se účastnili okresních, krajských i republikových akcí a výstav Hifi klubů a vždy jsme získali nějaká ocenění. Bylo to hlavně za pestrou odbornou činnost a technickou dovednost.

Pokud si vzpomínám, zvukaři při akcích sedávali na jevišti, vzadu na straně. To jste na jeviště vždycky stěhovali potřebné zařízení z té suterénní místnosti?
Později nám na jevišti postavili malou kabinku, kde jsme právě mohli nechávat nejčastěji používaná zařízení jako zesilovač, mixážní pult, magnetofon, gramofon. Byly tam taky uskladněné mikrofony, stojany, reprobedny, kabely, které jsme potom vytáhli a rozložili po jevišti, propojilo se to a po akci se to zase smotalo a uklidilo do kabinky.

Vy jste byli prakticky přítomni na všech pořádaných akcích. Stalo se vám někdy, že jste byli zavázáni k mlčenlivosti?
Vybavuji si, že k tomu došlo jen jednou. Když byl v kulturáku Vladimír Menšík, tak přišel od něj nějaký manažer a zakázal nám vystoupení Vladimíra Menšíka nahrávat. To bylo asi kvůli ochraně autorských práv. Kontroloval nám aparaturu... To bylo jedinkrát, kdy jsme se setkali s tím, že jsme něco nesměli nahrávat. Jinak nás nikdo nikdy neomezoval.

Ani při ozvučování stranických akcí?
Ne. Byly tam například i okresní konference KSČ, Veřejné bezpečnosti .. byli tam různí vysocí funkcionáři a byli tam zřejmě kolem toho i „tajní“, ale nikdy nikdo nepřišel a neřekl, že se něco nesmí dostat ven. My jsme ke všem akcím přistupovali profesionálně, naší hlavní snahou bylo akci perfektně ozvučit a vyhnout se „kiksům“.

Byla v kulturáku dobrá akustika?
Špatná. Velice špatná. Bylo to tím špatným stropem a celkovým uspořádáním sálu.

Ale vždyť strop se několikrát předělával...
Jenomže to se nepředělávalo akusticky, jen stavebně. To byla samozřejmě chyba. A pak, sál byl taky členitý, byla tam přísálí, bylo to vše obložené dřevem, zvuk se tříštil, nebyly tam žádné akustické stavební prvky. Ale to je otázka architekta, který to musí navrhnout. Při venkovních akcích to bylo ještě horší, protože se muselo všechno vytahat ven, rozmotat kabely, pospojovat. Hlavně s mikrofony býval problém, každý měl jinou charakteristiku, mikroporty tady ještě tenkrát nebyly. A navíc, tam šibovaly ty vlaky….

Začátkem 90. let byl kulturák prodán do soukromých rukou a tím zřejmě skončil svoji činnost i Hifi klub.
Je to tak. Po Hifi klubu zůstala spousta materiálu, veškeré technické zařízení, ani nevím kam to přišlo, asi to tam všechno zůstalo. Měli jsme tam velkou sbírku gramodesek a magnetofonových pásků, kazet... nahrávky jsme sháněli kde se dalo a strávili přitom spoustu hodin.
Ale bavilo nás to, rádi jsme se podíleli i na pobavení jiných.

S poděkováním panu Kotrbovi za jeho vzpomínky

Marie Hrynečková

Fotografie z rodinných archivů poskytli Jitka Slováková a Čeněk Kotrba

Všechny díly seriálu najdete na: 

https://www.lanskrounsko.cz/cz/historie/spolecensky-dum-v-lanskroune

Foto:
1 až 3 jsou z ozvučení Monstrkoncertů
1 - Čeněk Kotrba a Jiří Beránek
2 - Čeněk Kotrba s J. Petráčkem
3 - silná sestava Čeněk Korba, Jiří Beránek, Zdeněk Fodor a Leo Burian
4 - příprava spoluozvučení sportovního karnevalu
5 - František Plíva, Jiří Beránek a Čeněk Kotrba v zákulisí na jevišti ještě předtím, než tam byla pro zvukaře postavena kabinka
6 a 7 - Jan Jetmar
8 - foto z kabinky, jež byla pro zvukaře postavena na jevišti, zleva Eda Dietzel, Čeněk Kotrba a Jiří Beránek