Dobré ráno, je čtvrtek 29.6.2017. Dnes má svátek Petr a Pavel, zítra Šárka.

170319 sochaSocha kajícího se hříšníka, umístěná před kostelem sv. Václava, byla konečně zbavena igelitového obalu a snad získala i definitivní umístění. Během loňského Hlínafestu ji vytvořil třiadvacetiletý student pražské Akademie výtvarných umění Matouš Háša. Matouš měl od začátku jasnou představu kde sochu umístit. Tehdy našemu serveru řekl:

 

"Socha hříšníka, která bude instalována na místě, kde bývala rajská zahrada kláštera Augustiánů, to znamená na postranství před zámkem a kostelem sv. Václava, je nahá, modlí se. Vidím to tak, že je to rozhovor s někým vyšším. Zásadní je to, že klečí před kostelem a ne uvnitř kostela a distancuje se od oficiální víry a zároveň v Boha věří. Je to pro mě takový dobový obraz. Obličej má zčásti zakrytý maskou, aby byl jakoby nadosobní, idealizovaný, aby to nebyl žádný konkrétní obličej. Tím, že tam je maska, tak člověk neví, kdo pod ní je. Ta maska symbolizuje takovou pózu, kterou člověk musí mít, když chce fungovat v nějaké sociální skupině. Neumíme chodit v botách druhých a koukáme se na lidi moc profilově. Pokud to není někdo hodně blízký, tak ho ve skutečnosti pod maskou, kterou si nasazuje, neznáme."

Nápad umístit sochu před kostelem vyvolal v našem městě diskusi. Někomu toto místo připadalo nevhodné, nejčastější námitkou ale bylo, že bude bránit provozu aut, která při akcích v kostele či na Zámku zaplní opravdu celé náměstí. Zdá se, že nyní bylo zvoleno místo, jež je relativně mimo parkovací stání a socha ani automobily by neměly utrpět žádnou újmu.

Matouš Háša se specializuje na lidské figury a umí je velmi dobře. V roce 2014 vytvořil při Hlínafestu monumentální mužskou figuru vztahující se k nebi, s touhou vzlétnout. V horní části těla se muž mění v malé holubice. Socha odlitá z betonu je umístěna na kovovém sloupu uprostřed Pivovarského náměstí.

Loni byla před vilou firmy Soma instalována další z Hášových soch - madona v moderním pojetí. Žena, oděná do džín a mikiny s kapucí, hledí společně s dítětem směrem k rozsáhlému komplexu firemních budov. Tady se jednalo o soukromou zakázku.

Zatímco kajícník a socha Procitání jsou odlity z betonu, madona je vytesána z pískovce.


Text: Marie Hrynečková
Foto: autorka a Stanislav Vimr

 

Foto:
1 až 3 - socha kajícího se hříšníka před kostelem sv. Václava
4 - Matouš Háša při tvorbě sochy během Hlínafestu 2016
5 - socha Procitání na Pivovarském náměstí
6 - socha madony na ulici Husova

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Zaregistrovat a přihlásit se můžete v pravé části stránek.

Komentáře   

+9 #7 Miroslav Kuťák 2017-03-24 23:28
V neděli jsem si prohlédl opakovaně sochu a objevil nové podněty k přemýšlení. Musím konstatovat, že beton je pro tuto konkrétní sochu zvolen správně a drobné struktury a nerovnosti jsou určitou symbolikou právě onoho pokání, kajícnosti, životní zraněnosti, "opotřebovanost i" a koneckonců i jizev i traumat, které člověk za život utrží a s kterými je konfrontován. Materiál pro "příběh" této sochy je zřejmě odpovídající. Ovšem jedině za předpokladu, kdy je umístěna - samostatně a vytváří své vlastní sdělení a doslova "neparazituje" na kříži, před nějž se v tomto provedení, které má, a také materiálu, z kterého je zhotovena, nehodí. Před křížem to vnímám jako výraz jakési nucené a nepatřičné prvoplánové výzvy a doslova provokace, která mi připadá násilná a demonstrativní a vlámávající se do prostoru Jiráskova náměstí, školy i kostela.

Tuto sochu si dokážu představit v samostatné instalaci, komornějším prostoru mimo hlavní veřejné tahy. Například na větší zatravněné ploše přiléhající ke kostelu ze zadní části, v oblasti zámeckých zahrad. Tam by měla větší smysl. Mrtvý materiál sochy by přirozeně kontrastoval s živou trávou a navozovalo by to hlubší potenciál k přemýšlení, než současné vyjádření, které nevede k pochopení kajícnosti, ale spíše pochopení umělecké provokace. Nedivím se, že u mnohých lidí budí tato instalace smíšené pocity.
0 #6 Tomáš Janouch 2017-03-24 20:20
Z jakých důvodů je současné místo nevhodné?
+6 #5 bubeník 2017-03-23 12:32
Mě zase připomíná žebráka. Dal bych před něj klobouk, třeba by tam nasypali tolik, aby si moh koupit kabát.
+7 #4 Luma 2017-03-23 09:19
BRAVO! Onanista před kostelem, to nemá žádné jiné město (snad)!. Je mi líto té sochy, neboť stojí na nesprávném místě a nemůže za to. A je mi líto občanů Lanškrouna, neboť mají radní, kteří ztratili rozum i soudnost.
+9 #3 skalja 2017-03-22 22:17
Umístění sochy kajícníka před Křížem u kostela sv. Václava je nevhodné. Věřím, že rozhodnutí zastupitelstva města o odinstalování této sochy z této lokality bude co nejdříve zrealizováno. Jen mě mrzí, že to tak dlouho trvá.
+11 #2 bubeník 2017-03-21 22:23
Diskuzi vést nelze. Někdo by mohl přijít s nějakým hloupým nápadem, třeba, nechat sochu postavit před radnici.
+29 #1 Miroslav Kuťák 2017-03-21 13:51
Původní umístění této sochy mělo být na jiném místě, tam také směřovala původní autorská představa - mezi kostelem a zámkem. Lokalita před pískovcovým křížem byla tedy zvolena jako náhradní varianta. Původní místo mezi kostelem a zámkem bylo z praktických důvodů nevhodné, jak jsem zaznamenal z informací na prosincovém ZM. Našlo se tedy toto - náhradní místo - před pískovcovým křížem. Toto umístění ale nebylo konzultováno v širším okruhu lidí, nebyla s tím seznámena farní obec kolem kostela sv. Václava, nebyla iniciována širší diskuze. Autor Matouš Háša v novinách před více než půl rokem informoval - že "instalace bude působit neotřele a vyvolá diskuze, ale že si za pojetím díla stojí..." Je ale poněkud obtížné vyvolávat diskuze, pokud je socha již uchycena ocelovými pruty k podloží...

Současné místo před křížem u kostela a základní školy je natolik významné a dostupné široké veřejnosti, že pociťuji absenci diskuze před instalací jako významný handicap od těch, kteří o současném umístění před křížem finálně rozhodli. Pan Matouš Háša je autor nespor ně talentovaný, ale tuto instalaci před křížem vnímám nikoli jako "neotřelou", jak uvádí, ale jako exhibici, která pro sochu kajícníka je vysloveně nevhodná a necitlivá.

Kajícník by měl spíše nalézt místo, které je skutečným prostorem, které ke kajícnosti patří a není zdrojem provokace a nebo okázalosti. Věřím, že se tak i stane. Viz. prosincové rozhodnutí ZM: Socha Matouše Háši bude přemístěna ze současné instalace před křížem u kostela sv. Václava na nám. Al. Jiráska do provizorní "neutrální" lokality s tím, že na základě podnětů občanů a případné následné diskuze bude zvolena optimální lokalita.