Lanškroun, jako poddanské město, nechalo r. 1581-2 postavit na náměstí rozlehlou a nákladnou radniční budovu. Budova má dosud dva původní portály. Severovýchodní zdobený diamantovou rustikou a čtyřmi erby majitelů panství z rodu Kostků z Postupic a Pernštejnů a pod nimi staročeský nápis švábachem do kamene vytesaný Žalm 127: Nebudeliť pán vzdělávati domu, nadarmoť pracovali jsou, kteríž vzdělávají jej. Nebudeliť pán ostříhati města, nadarmoť bdí kdož ostříhá jeho Anno 1582.
Jihozápadní portál je rovněž kamenný s diamantovou rustikou nad ním znak města Lanškrouna s nápisem Sigilum civitatis Landskronae 1581 a znak knížat lichtenštejnských. Značně později zasazený. Pod znaky nad portálem pak nápis: Z přísloví Ssalo: Oči vé nechať na pravé věci hledí a víčka očí tvých ať předcházejí kročeje tvé Spravuj stezky nohami tvými a všechny cesty tvé stále činěny budou. Nevychyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého. Nebo cesty kteréž na pravo jsou zná Pán Bůh. Převráceny pak jsou ty kteréž jsou na levo. On přímu činiti bude běhy tvé, stezky tvé v pokoji povede. Pod tímto nápisem je pak letopočet Anno, 1581.
Tehdejší městská správa se stavbou radnice značně zadlužila, a proto prosila majitele panství. Majitel města a panství Vratislav z Pernštejna českým pergamenem z r. 1581 povolil městu výhradní prodej soli pro město a celé panství a výtěžkem této prodeje byly umořovány obecní dluhy.
Na jihovýchodní straně radnice jsou v úrovni oken prvního patra umístěny sluneční hodiny.
Roku 1622 neukáznění vojáci knížete Maxe z Lichtenštejna neopatrností založili v městě oheň a za oběť mu také padla radnice. Budova i věž vyhořela. Tehdy také vojáci radniční sklepy vyrabovali a zpustošili.
V roce 1643 byl Lanškroun obsazen Švédy, kteří zde zle řádili, rabovali a vraždili a vše možné odváželi. K Lanškrounu však táhla císařská vojska a tak se Švédové ve městě připravovali na obranu. U Horní brány umístili dělo, dolní brána měla k obraně dvě hákovnice. Do oken radnice postavili šroubovnice. Kolem radnice vykopali příkop a na náměstí měli připravené smolné věnce k vyhazování z oken na útočící císařské. Po krátkých potyčkách Švédové ustoupili a města se zmocnili císařští vojáci.
Lanškrounské obyvatelstvo těmito několika nájezdy a boji Švédů s císařskými vojsky značně utrpělo. Obyvatelstvo bylo zdecimováno a velmi trpělo kontribucemi, drancováním a placením výkupného a výpalného.
Roku 1660 byl na věž radnice umístěn zvon a věžní hodiny, zhotovené neznámým kovářem z Dobrušky. Roku 1683 sjel po radniční věži blesk - značnější škodu však nezpůsobil.
Roku 1792 byla poprvé otevřena kovová báň na věži a v ní byly nalezeny původní listiny a sbírka byla rozmožena o další pamětní listiny a mince. Do báně byla uložena listina jednající o tom, že v roce otevření za panování římského císaře a českého krále Františka II. byla věž opravována. Vrchností byl tou dobou Alois z Lichtenštejna, který o rok dříve povýšil město Lanškroun na svobodné municipální město a nařídil zavedení regulovaného magistrátu. Na listině jsou podpisy duchovních, purkmistra města, rady, vrchnostenských úředníků, stavitelů a lidí pracujících na opravě. Dále byl do báně uložen seznam cen životních potřeb, zejména obilí, nápojů a masa.
Roku 1801 byl na žádost důstojníků spolku místních ostrostřelců postaven přístavek k budově v dnešní podobě s latinským letopočtem 1801.
Roku 1830 byly místnosti v radnici upraveny na byt městského syndika - pro písaře a soudního sluhu, pro výběrčí daní a také pro potřebu městského pivovaru.
Roku 1850 bylo v Lanškrouně zřízeno okresní hejtmanství a okresní soud. Obec nabídla radnici soudnímu eráru za roční činži 300 zl. rak. měny s povinností, že si soud bude budovu svým nákladem udržovat. Roku 1829 byla věžní báň znovu otevřena a vedle již uvedených dokladů do ní byla uložena listina, jednající o tom, že v r. 1849 přešla politická i soudní moc na správu státní, zrušena robota, zřízeno hejtmanství a soud. Na listině jsou znovu podepsáni úředníci a zástupci města. Vedle již vložených listin byly do báně uloženy: stříbrná mince z doby vlády Rudolfa I., bronzová mince z doby vlády Ludvíka XVI krále francouzského, 1 mince z Lombardie, papírová bankovka z r. 1807, šestkrejcárek z r. 1800, půlkrejcárek z r. 1816 medaile z napoleonské bitvy u Lipska 1813-1815, medaile papežská z r. 1849 / Pia IX, a další mince novější doby.
Dále byla radnice opravována r. 1866, 1870 kdy velká vichřice naklonila věž, r. 1924-25 byla provedena omítka věže a r. 1947 nová omítka budovy. R. 1952 pak byly na věži umístěny nové hodiny a staré téměř 300 roků byly dány do muzea.
Vznik stavby
Na volném prostranství na náměstí byla v letech 1581 - 1582 postavena radnice. Město se stavbou značně zadlužilo. Inspirátor stavby pán Vratislav z Pernštejna peníze také neměl, sám se pro svou rozmařilost topil ve vlastních dluzích. Proto Vratislav na prosbu purkmistra povolil, aby se město Lanškroun stalo výhradním dodavatelem soli spotřebitelům na celém Lanškrounsku. Jan Pernštejn rozšířil výsadu práva skladu soli i na víno.
Stavba budovy, stavěná renesančním slohem, rychle pokračovala. Původně byla postavena bez věže s dvojí sedlovou střechou. Vnější zdi byly omítnuty vápennou maltou a byly zdobeny obdélníkovými šachovnicemi po vzoru staveb zámku v Litomyšli a Pardubicích, které nechal postavit rovněž Vratislav z Pernštejna.
Renezanční portály
Jednopatrová původní budova má dva renezanční portály.
Severovýchodní portál je zdobený diamantovou rustikou, na níž jsou do kamene vtesány čtyři erby. První erb, při pohledu na radnici vlevo, patří majiteli lanškrounského panství Vratislavovi Nádhernému z Pernštejna. Druhý erb zleva patří Vratislavově manželce Marii Manrique de Lara z významného španělského rodu. (Vratislav se s ní oženil při své cestě do Španělska roku 1555). Třetí erb není přesně určen. Poslední je znak města Lanškrouna. Pod nimi, rovněž do kamene, je vtesáno švabachem:
"Žalm CXXVI. Nebudeliť Pan wzdelawati Domu, nadarmoť pracowati gsau kteřiz wzdělawagj gey: Nebudeliť Pan ostřjhati Město nadarmot bdj kdož ostriha geho: ANNO:1582".
Jihozápadní portál je rovněž kamenný. Jeho plocha je též pojednána jako diamantová rustika, nad níž jsou umístěny tři erby. Uprostřed je vytesán městský erb s latinským nápisem: "Sigillum. Civitatis. 1581. Landskronae". Nad ním je erb rodu Liechtensteinů, který tam byl vtesán teprve po převzetí Lanškrouna do poddanství Liechtensteiny. Na tomto portálu je nápis: "Z knihy Přjslowj Ssalo: Oči twé nech ať na prawé wěcy patřj, a wjčka očj twých ať předcházegj kročege twé. Zprawug ztežky nohám twým, a vssecky cesty twé stálé učiněny budau. Ne uchylůg se na prawo, anij na lewo: odwrať nohu swau od zlého. Neco cesty kteréž naprawo gsau, zná Pan Bůh: přewrácené pak gsau ty kteréž gsau nalewo. On pak přjmé cinjti bude běhy twé, stežky též twé w pokogi prowede. ANNO DNI. 1581"
(písmeno w čti jako v, g jako j, j jako í, ey jako ej, au jako ou, ss jako š.)
Proměny radnice
Během třicetileté války byla budova radnice těžce poškozena. Oprava se uskutečnila v roce 1660, zároveň byly na věž umístěny hodiny a odbíjecí zařízení od blíže neurčeného kováře z Dobrušky.
V roce 1818 byla na radnici umístěná strážnice přeměněna na vyučovací místnost pro rozšířenou školu (3. třída normální školy a první třída "gramatiky").
V roce 1830 byla radnice renovována a vnitřně přestavěna. V radnici byly zřízeny byty pro prvního radního a pro kancelistu v prvním poschodí v místech staré registratury. Tzv. černá spilka v přízemí , která dosud sloužila městskému pivovaru, byla přebudována na kancelář městského výběrčího daní.
Po zřízení okresního soudu sídlícího v Lanškrouně v roce 1849 byla budova radnice s výjimkou věže pronajata státu (tedy c. k. eráru) za 300 zlatých konvenční měny ročně jako sídlo soudu.
Mezi léty 1849-1855 byla v radniční budově navíc zbudována prostora pro uskladnění hasičské stříkačky.
Krátce v budově radnice úřadoval, kromě okresního soudu, také okresní úřad, ale pro obě okresní instituce byla budova naprosto nedostačující, takže okresní soud zůstal a okresní úřad se od počátku roku 1870 přestěhoval.
Během roku 1859 byla radnice opravena na náklady c. k. eráru a opatřena novou šindelovou střechou. Opravu věže a její pokrytí plechovou krytinou financovala městská rada. V této době získala radnice jednoduchý trojúhelníkový empírový štít.
Další rozsáhlejší opravu radniční budovy lze zaznamenat až v roce 1947. Neomezila se pouze na věž, ale zasáhla celou stavbu.
V červenci 1986 bylo vydáno povolení na první etapu generální rekonstrukce radnice, při zahájení prací byly předpokládané náklady projektu ve výši 16,5 mil. Kč. Slavnostní otevření proběhlo dne 1. 9. 1996. Během rekonstrukce byla vrácena radnici původní renesanční podoba, včetně dvojice sedlových střech. Celkové náklady na její opravu představovaly částku 43 mil. Kč, z které město Lanškroun z vlastních prostředků hradilo částku 34,6 mil. Kč.
Použitá literatura:
PhDr. Marie Macková: Radnice a dějiny městské správy v Lanškrouně (Radnice- O osudech budovy, když měla 200 a více let).
Lanškrounský zpravodaj č.7/ 1979
Lanškrounský zpravodaj č. 12/ 1980
Lanškrounský zpravodaj č. 8 /1981
Lanškrounský zpravodaj č. 9 /1981
Jmenný seznam nemovitých kulturních památek okresu Ústí nad Orlicí